Zeman a Klaus

Prezident republiky Václav Klaus nesouhlasí s předsedou ODS už skoro v ničem: je proti trojkoalici hlavně kvůli Straně zelených, nesouhlasí s knížetem Schwarzenbergrem v roli ministra zahraničí, nesouhlasí s počtem křesel, které dostaly koaliční strany ve vládě, přál by si, aby počty odpovídaly poměru poslanců v parlamentu a nesouhlasí ani s tím, aby taková vláda byla schválena jen většinou jednoho či dvou hlasů. Tento postoj vítěznou stranu rozpoltil a příznivci pana prezidenta, pánové Bém, Tlustý, Zahradil a Bendl ještě k tomu dodávají: neměli jsme pouštět ministerstva pro místní rozvoj a financí, tedy klíčová ministerstva, kde se rozhoduje o penězích a rovněž nesouhlasí s tím, že neobsadili svým člověkem ministerstvo zahraničí. Tento stav musí nutně vyhovovat sociální demokracii a Jiřímu Paroubkovi.

Miloš Zeman, jako bývalý předseda sociální demokracie, zase v nedělních Otázkách Václava Moravce zastával názory, které jsou v rozporu s posledním stanoviskem vedení strany, která odmítá s ODS už o čemkoliv vyjednávat. Podle Miloše Zemana by měli sociální demokraté jednat o toleranci trojkoaličního kabinetu, když už promeškali šanci obsadit místo předsedy sněmovny a nechat vládnout jednobarevnou vládu Mirka Topolánka v užších mantinelech. Podle Miloše Zemana by to mělo vypadat tak, že dočasný předseda sněmovny Miroslav Vlček by měl ze svého postu odstoupit až po případném krachu druhého pokusu, jak původně zněla dohoda. Tento postoj zase nahrává Mirkovi Topolánkovi, podlamuje autoritu Jiřího Paroubka, štěpí jednotu sociální demokracie a jde proti projektu velké koalice, kterou by si přál Václav Klaus.

Pravda ale také je, že na rady pana Miloše Zemana už v sociální demokracii mnoho lidí nedá, i když připomeňme, že takový Zdeněk Škromach podobná slova asi rád slyší. Proto případný Paroubkův plán, který vyhovuje panu prezidentovi, že by po neúspěchu druhé vlády Mirka Topolánka znovuzvolený pan Vlček do čela vlády jmenoval pravděpodobně pana Béma či někoho podobného a ten by vytvořil velkou koalici za účastí lidovců, by mohl mít šanci.

Tato varianta je ale s největší pravděpodobností zcela nevýhodná pro budoucnost ODS, její volební elektorát si nic takového nepřeje, čeká na jasné proreformní kroky a podle všech průzkumů, které jsou k dispozici, jak o tom stále hovoří Jan Hartl ze STEMU, by na takový krok v příštích volbách občanští demokraté silně doplatili. Podobně lidovce po té, co tvrdě odmítli spolupráci své strany se sociálními demokraty podporovanými komunisty, kvůli čemuž musel odejít z čela strany Miroslav Kalousek, by změna postoje ke spolupráci se sociálními demokraty mohla silně poškodit a asi by otřásla důvěrou voličů. Velká koalice by z předsedů politických stran jedině mohla pomoci Jiřímu Paroubkovi, jehož voličská základna by ocenila jeho šikovné manévrování, protože ta víc než program tradičně hodnotí razantnost a šikovnost šéfa.

Nejvíc by se samozřejmě radoval pan prezident, protože taková varianta by z politiky vyřadila Mirka Topolánka a v ODS by zvítězilo Klausovo křídlo a sociální demokracie by mu byla zavázaná. Velká koalice by zpětně legitimovala tzv. opoziční smlouvu a otevřela by se snažší cesta ke Klausovu znovuzvolení prezidentem. Zároveň by to potvrdilo jeho schopnost myslet jako v šachu na několik kroků dopředu, která je v české politice tak výjimečná a vysvětlilo, proč i podruhé pověřil bez většího váhání sestavením vlády Mirka Topolánka, který věru není rozeným diplomatem.

Jedna otázka však zůstává, a sice, jestli by vláda velké koalice s lidovci, s kterou nebudou ani v ODS ani u lidovců souhlasit stále se více emancipující kraje, mohla skutečně dlouho vydržet, jak si myslí pan prezident. Zatím jsou to ale všechno jen spekulace: Počkejme si, jestli do třiceti dnů dostane druhá vláda Mirka Topolánka důvěru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .