Železné otazníky a souvislosti
Pozornost, jakou o víkendu věnovala média fenoménu Vladimíra Železného, zřejmě odpovídá významu této osobnosti v různých oblastech našeho života. Z publicistického hlediska je přirozeně nejzajímavější oblast politická, kde i po svém odvolání z funkce ředitele NOVY bude Vladimír Železný vystupovat nadále v roli ústavního činitele.
Pravda, i tato jeho senátorská funkce je dost povážlivě ohrožena, protože byl vydán k trestnímu stíhání a není vyloučeno, že případné uznání jeho viny v jednom či několika ze šesti trestních stíhání, která jsou proti němu vedena, by patrně jeho senátorování ukončilo.
Ani použití stále platného institutu prezidentské milosti, který umožňuje prezidentovi zastavit řízení ještě dříve, než se dostane k soudnímu projednávání, respektive k vynesení odsuzujícího rozsudku, by v tomto případě nebylo jednoduché. Jednak Václav Klaus dal najevo, že v případě Železného s udělením jakékoliv milosti nepočítá, ale nad tím by se snad ještě dalo udělat obvyklé politické láry fáry. To kdyby ovšem šlo pouze o případ jediný.
Šest milostí pro eventuálních šest odsouzení, to už by zajisté bylo příliš mnoho i pro harcovníky ještě otrlejší, než jsou ti dva. Ostatně i v jejich vzájemném vztahu zůstává stále mnoho neznámých. Klíčovou záležitostí zde byla ona relace, kdy v dramatických chvílích tažení proti ODS a Václavu Klausovi na podzim roku 1997 zazněla ve vysílání NOVY ona proslulá zmínka o nějaké Klausově vile ve Švýcarsku. Tu větu tam nepronesl nikdo z NOVY, ale předtím odvolaný a tudíž ukřivděný policejní šéf jihomoravského kraje Jiří Sprušil.
Ve srovnání s tím, co tenkrát zaznívalo o výši údajných švýcarských a jiných kont ODS, se zmínka o nějaké vile, byť ve Švýcarsku, zdála být dost bagatelní. Proč by ji tam Václav Klaus nemohl mít, když tam dlouhá léta žije jeho sestra a teoreticky mu tam mohla nějaký svůj majetek připsat. V tom by vůbec nemuselo být nic tak strašného. Na rozdíl od těch stranických peněz, které už při pouhé zmínce zdaleka páchly špínou. Dobrá.
Prokázáno nebylo nic, ale nasupenost, s níž se tehdy Václav Klaus přihnal do veřejnoprávní televize a žádal na NOVĚ omluvné ve výši plných sta milionů, aniž kdekoliv jinde tak vehementně hájil proti mnohem závažnějším nařčením stranu, jejíž byl předsedou, dodnes nasvědčuje tomu, že skutečná nepravda, se mnohem spíše týkala té švýcarské Klausovy vily, než švýcarského konta ODS. Však také Vladimír Železný, v první chvíli po Klausově výpadu, podnikl v té věci ve Švýcarsku dosti široce založené pátrání, které patrně nebylo docela neúspěšné.
Dá se tak soudit ze svědectví prvního předsedy Unie svobody Jana Rumla, jehož strana, odštěpená od ODS vykazovala v první polovině roku 1998 až osmnáctiprocentní preference a mohla se Vladimíru Železnému jevit jako nadějný partner do budoucna. V této situaci prý Železný Rumlovi nabídl, že by NOVA určitými materiály, které má k dispozici, mohla Klause definitivně zničit. Ruml to prý odmítl, ale nutno se ptát, zda-li ty protiklausovské materiály Vladimír Železný vlastní i dnes. Pokud je ovšem vůbec kdy měl.
Při všehoschopnostech tohoto muže nelze tuto možnost vyloučit, a nutno ji zahrnout do veškerých úvah o jeho vztazích k ODS a k Václavu Klausovi zvláště.
Teprve po této mezihře došlo k onomu jednání, z něhož vzešlo, sice nezveřejněné, ale dost snadno odhadnutelné mimosoudní vyrovnání mezi Klausem a NOVOU, jehož odrazy v politických pořadech NOVY za posledních pět let postřehl určitě i ten nejméně inteligentní divák. Z toho pak také vzešlo i radostné přiťuknutí Vladimíra Želeného s Václavem Klausem a Milošem Zemanem, když zdefraudoval Američanům jejich českou investici, a samozřejmě i přijetí Želeného v kanceláři tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny po jednodenním okusu vyšetřovací vazby, jakož i pofoukání jeho bolístky ve jménu všeobecné ochrany nevinných a ukřivděných českých podnikatelů.
Není vůbec snadné odhadnout, jak do těchto idylických vztahů, s dýkou případných kompromitujících materiálů za zády, zasáhlo odvolání Vladimíra Železného z funkce ředitele NOVY. Z toho, co v pátek řekl v interwiev BBC ředitel poškozené společnosti ČNTS Jan Vávra, který by mohl ledacos vědět, šel mráz po zádech, neboť podle něho není jisté, kdo je skutečným vlastníkem NOVY a zda-li výpověď Železnému, daná pány Šmejcem a Dvořákem, je vůbec platná.
Nezbývá, než abychom s maximálním zájmem očekávali věci příští a sledovali bedlivě chování NOVY, policie, soudu, nové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ministra Dostála, několika mediálně expertních poslanců ODS a v neposlední řadě i pana prezidenta v té věci.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.