Zdravotnictví se hrozí rychlého řešení

Doufejme přitom, že kabinet nepropadne iluzi, že je Alexandrem Velikým a že nerozsekne zdravotnický problém jedním máchnutím meče. Ve zdravotnictví jsou dnes nastoleny vážné otázky a není možné je řešit bez důkladné úvahy. Právě proto, že porozumět není snadné, je třeba se o to stále pokoušet. Jednu věc víme jistě: zdravotní systém se stále zadlužuje a vláda je příliš slabá, aby dokázala ucpat všechny díry, kudy utíkají peníze. Nejde zastavit rostoucí výdaje na léky, není možné rušit nemocnice, k tomu je třeba mít větší podporu ve sněmovně i v široké odborné veřejnosti.

Druhý pohled říká: vláda by měla udělat některé kroky, aby zdravotnický dluh nerostl rychleji. V tomto směru může pomoci novela zákona o zdravotních pojišťovnách, kterou se chystá už na probíhající schůzi schválit sněmovna. Obsahuje totiž takzvané stoprocentní přerozdělování mezi pojišťovnami. Pokud zákon projde, pojišťovny mohou vybrat peněz kolik chtějí, nakonec všechny dostanou podle toho, jaká zdravotní rizika mají jejich pojištěnci. Také tady je celkem jasno. Vážný střet se ale chystá ve třetí rovině - dlouhodobých reformních opatřeních, nutných k tomu, aby se systém nadále nezadlužoval. A právě o tom bude ve středu jednat vláda.

Dnes už jsme si zvykli, že zdravotnické koncepce nejsou, případně vypadají značně chaoticky. Proto není divu, že se některé zásadní změny projednávají ve sněmovně, i když koncepce Marie Součkové dosud není schválena. Důležitým krokem je například systém DRG, placení nemocnicím podle vyléčených diagnóz. Je spravedlivý a více efektivní, než ten dnešní, organizačně ale velice náročný. Především je třeba nějak shromažďovat data o výkonech nemocnic a podle nich přidělovat na jednotlivé diagnózy peníze. V této věci se už dostaly do sporu pojišťovny a ministerstvo. Neshodnou se na tom, kdo má být správcem dat a obě strany chtějí vlastní Národní referenční centrum, kam budou všechny informace chodit.

Pojišťovny už centrum provozují a po dohodě s nemocnicemi už systém rozjely, funguje ve čtvrtině českých nemocnic. Ministryně centrum zřizuje také a sněmovna právě dala jejímu úsilí za pravdu. Poslanci přehlasovali prezidentské veto a tím rozhodli, že nemocnice musí posílat data o léčbě nejen pojišťovnám, ale také ministerstvu.

Václav Klaus má pravdu, když nechce, aby se data o zdravotních problémech jednotlivých občanů dostaly do rukou státních úředníků. Na vzniku dvou referenčních center je také vidět, jak je správa zdravotnických záležitostí neefektivní.

Tento nedostatek má svůj důvod. V systému totiž probíhá mocenský boj mezi již zmíněnými hráči - pojišťovnami a ministerstvem. Brzy se projeví ještě na jiné úrovni.

Vláda má schválit zákon o zdravotnických zařízeních, který navrhuje ministryně Součková. Podle zákona se nesmírně posílí role státu, případně krajů. Pojišťovny se nadále nebudou moci rozhodovat, s jakým zdravotnickým zařízením uzavřou smlouvu. Budou muset čekat na příkaz úřadů. Úředníci navíc potřebnost nemocnic či ambulantních lékařů snadno spočítají: stanoví jim spádové obvody. Logicky se tím omezí právo pacientů na volbu lékaře. Pojišťovnám se zákon nelíbí, a mají pravdu. Pokud bude o nabídce zdravotní péče rozhodovat úředník, lze předpokládat, že se žádná přebytečná nemocnice nezavře.

Dobře, že vláda rozhoduje o koncepci do budoucích let předtím, než projednala tento zákon. Norma o zdravotnických zařízeních fakticky mění současný pojišťovenský systém zdravotnictví zase zpátky - na systém státní. To už je vážné rozhodnutí a pro ministry poněkud problematické. O tak zásadním kroku není v programovém prohlášení vlády ani slovo.

Mělo by to vážné důsledky pro celý systém - pravděpodobně negativní, protože si nelze představit, že stát dokáže zdravotnictví v budoucnu financovat. Lidé přece stárnou a léky jsou stále dražší. Šancí udržet solidární zdravotnictví je reforma pojišťovenského systému. Pozoruhodnou verzi dnes nabízí ODS a vláda by se měla vydat stejným směrem, například otevřít možnost připojištění na některé dražší zdravotní služby.

Důsledky ale budou i politické. Nedá se čekat, že Unie svobody zákon o zdravotnických zařízeních podpoří. Norma ovšem může projít stejným způsobem, jako zákon o registrech, totiž s pomocí hlasů komunistů. Pokud tuto cestu vláda zvolí, je možné čekat vážnou koaliční roztržku. Nepůjde se jí vyhnout.

Nápad postátnit zdravotnictví nejvíc připomíná Alexandra Velikého. Rozetnout gordický uzel ale není dobrý nápad, protože může mít velmi nepříjemné vedlejší účinky, v tomto případě hlavně další nedostatek peněz, nebo dokonce zhoršení dostupnosti některých druhů zdravotních služeb. Bude to vážné rozhodnutí a vláda by měla zvolit jinou metodu.