Zdravotnictví nemá peníze

Sněmovna se zatím dostala ke dvěma problémům. Prvním z nich je osud zdravotních ústavů. Jde o celkem čtrnáct laboratoří v krajských městech, které slouží jako odborné zázemí Krajským hygienickým ústavům. Ministerstvo zdravotnictví mělo v úmyslu dvanáct z nich zrušit a podřídit je dvěma centrálám v Praze a Ostravě. S tím ovšem nesouhlasil lidovecký poslanec Ludvík Hovorka, ke kterému se přidala i spojená levice. Upozornil, že se česká medicína bez sítě státních ústavů neobejde a upozornil na neuvážené personální kroky ministerstva. Ministryně Dana Jurásková ustoupila a řekla, že už dál nebude s ústavy nic dělat. Varovala však, že se v důsledku otálení propadnou do vážných ekonomických ztrát, nejpozději koncem roku.

Druhý bod se už nestihl projednat. Šlo o tzv. privatizaci brněnské tkáňové banky. Její provoz svěřila už Topolánkova vláda akciové společnosti Národní tkáňové centrum, kde má 76 procent akcií anonymní firma Prime Cell. Poslancům se nelíbí právě to, že na zpracování tkání a na následný obchod bude dohlížet společnost, která má tajné majitele. Ovšem ministryně Jurásková vysvětlila, že šlo o nezbytný krok. Evropská unie prosazuje při zacházení s tkáněmi velice přísná pravidla hygieny. Přitom není k dispozici nezbytná půlmiliarda, která by současné pracoviště tkáňové banky uvedla do požadovaného stavu. Je tedy jen logické, že vláda využila služeb soukromého investora, který navíc ve spolupráci s bankou rozjede unikátní projekt buněčné terapie. A jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej.

Další sporné body jsou vyhazov předního experta z Masarykova onkologického ústavu a privatizace ztrátových lázní Toušeň.
Mimořádná schůze byla svolána iniciativou levice a pravicová ministryně se s podporou pravicových poslanců jen bránila. ODS však vrátila úder, když varovala veřejnost, že kraje neuváženě spoří na zdravotní záchranné službě. Některé z nich dávají záchrankám méně peněz, než loni, a to může skončit pozdními příjezdy ke smrtelně nemocným pacientům.
Čtyři z pěti popsaných témat mají něco společného. Týkají se toho, že je někde málo peněz. Levice kritizuje nebezpečné úspory na úrovni státu, kde o zdravotnictví rozhoduje pravice. ODS to vrací na úrovni krajů, kde vládnou sociální demokraté. Shodnou se v jediném – peněz je málo a protože jde o zdravotnictví, tak jde i o život.

A tady mají politici obou stran pravdu, jen by to měli říct na rovinu. Ve zdravotnictví je skutečně málo peněz. Tak málo, že se některé nemocnice mohou třeba v říjnu ocitnout na suchu. Přinejmenším si na to stěžují lidé z vedení nemocnic, kteří tak vážně už dlouho nemluvili.
Zdá se to být nemožné, když přece platby zdravotních pojišťoven v minulých třech letech rostly o deset procent ročně. Je pravda, že nárůst skončil v minulém roce a letos se platby pojišťoven dokonce snížily na úroveň roku 2008. Pořád je to ale druhá největší dotace v historii a tak není důvod si stěžovat.

Zmíněná úvaha by platila v jakémkoli jiném resortu, než ve zdravotnictví. Ale při léčení lidí fungují trochu jiná pravidla. Když se přidají peníze, mohou lékaři na úrovni centra, krajů i okresů rozjet nové, účinnější terapie. Když se jim peníze vezmou, neomezí nabídku, a už vůbec neuvažují o tom, že přeruší terapie, které pacientům očividně pomáhají. Tak se děje i letos a důsledek je předem jistý. Koncem roku se do vážných ekonomických potíží dostanou nejen zdravotní ústavy, ale také většina nemocnic. Vláda bude postavena před vážný problém: buď dodá chybějící miliardy, anebo nemocnice přeruší léčbu zvláště u těch nejdražších pacientů.

Schůze sněmovny o zdravotnictví byla na první pohled součástí předvolební kampaně. Možná tak i byla zamýšlena. Mimoděk však odhalila tikající bombu, které si nikdo právě kvůli volbám nevšímá. Strany chtějí získat vládu a při té příležitosti málo uvažují o tom, jaké to s sebou přinese povinnosti. Například úvaha, jak s prázdnou státní pokladnou řešit zadlužené zdravotnictví, nepatří k těm, kterými by se chtěl běžný člověk, nejen politik dobrovolně zabývat.
Kampaň zatím úspěšně ignoruje dopady krize na společnost a státní rozpočet. Do voleb se na tom asi nic nezmění. Asi to nevadí, protože česká ekonomika stejně záleží na zahraniční poptávce a s tím nic neudělá ani nejlepší premiér. Ale zdravotnictví je něco jiného, pokud se hlas ohrožených doktorů, sester a pacientů ozve dost nahlas. Poprvé, byť zpovzdálí byl slyšet na mimořádné schůzi sněmovny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.