Zdravotnictví a volby

Realita je však poněkud jiná a ke koaliční idyle má poměrně daleko. Je to svým způsobem paradox, alespoň v konfrontaci s rozložením sil ve sněmovně. Křehká vládní většina by měla zaručit, že bez nalezení kompromisu nemůže žádný návrh projít V první fázi zdravotnické reformy však bylo použito spíše více síly než vyjednávání. Vláda neměla před sebou žádné významné volby. Byla na začátku funkčního období a potřebovala dokázat občanům, že sliby o zásadních reformách myslí vážně.

Vzhledem ke křehké sněmovní většině a k názorovým rozdílům uvnitř koalice, zvolil Mirek Topolánek svým způsobem jedinou možnou taktiku. Konkrétně spojil reformní návrhy z různých resortů do jednoho zákona. Ten poslat do sněmovny a pod hrozbou pádu vlády přinutil koaliční poslance zvednout pro návrh ruku. S výjimkou lidoveckého rebela Hovorky koaliční poslanci nakonec vládní reformy podpořili.

Podobný postup však už nelze zopakovat. Jednak se ukázalo, že někteří koaliční zákonodárci nesložili rezignovaně ruce v klín a nepovažují prosazené změny za definitivní. Názorným příkladem může být iniciativa několika lidoveckých poslanců zaštítěná Michaelou Šojdrovou usilující o zrušení poplatků pro matky a děti za pobyt v porodnici. Navíc tato iniciativa i přes zamítavé stanovisko kabinetu má šanci na přijetí. Samozřejmě různých návrhů jak upravit prosazené změny existuje více, ne všechny se však zatím dostaly do stadia konkrétního návrhu, kterým by se mohla zabývat vláda a po ní sněmovna.

Další okolností, která nutí ministra Julínka více naslouchat koaličním partnerům, jsou blížící se krajské volby. Vzhledem k tomu, že zdravotnictví se více či méně dotýká prakticky každého, představují jakékoli zásadní změny politicky citlivou záležitost. Není náhodou, že například lídři kandidátek ODS do krajských voleb příliš nestojí o to, aby byli spojováni s vládními reformami. Julínkovu účast na mítincích by pak mnozí z nich považovali za polibek smrti.

Zkrátka doba není příliš nakloněna razantním zásahům do stávajícího systému. Nelze se tak divit tomu, že vláda se na svém dnešním zasedání shodla zatím pouze na věcných záměrech zdravotnické reformy a do konkrétní podoby příslušných zákonů se radši nepustila. Zůstala tak u tvrzení, že dosavadní systém funguje špatně a že je dlouhodobě neudržitelný. Jak konkrétně ho hodlá změnit, na to si budeme muset ještě několik měsíců počkat. Týká se to například fakultních nemocnic. Ty se jako příspěvkové organizace složitě řídí a jen obtížně se motivují k lepšímu hospodaření. Proto by bylo prospěšné změnit jejich organizaci a zaručit lepší zacházení s penězi. Ministerstvo uvažovalo o formě akciových společností. Takováto forma by na rozdíl od příspěvkové mimo jiné umožňovala dané zařízení prodat. A v případě klíčových nemocnic je diskutabilní, zda by měla být pro jejich případný prodej do soukromých rukou vůbec vytvořena příležitost.

Ministr Julínek pod tlakem musel slíbit, že z fakultních nemocnic budou vytvořeny univerzitní, které budou mít formu neziskových organizací a zároveň bude zaručeno, že nepůjdou prodat. Na podrobnosti si však, jak už bylo zmíněno, budeme muset ještě počkat. Podobný rozruch jako v případě nemocnic vyvolala i snaha o privatizaci zdravotních pojišťoven. Z ní by měla být nakonec vyňata Všeobecná zdravotní pojišťovna. U ostatních by měla být trvale zaručena regulace nakládání se ziskem. Jeho drtivá většina by neměla mizet ze zdravotnictví.

Slíbených ústupků existuje samozřejmě daleko více a některé z nich jsou vynucovány hlavně s vidinou blížících se krajských voleb. Po nich už zase budou politici myslet na volby do Poslanecké sněmovny. Takže reforma českého zdravotnictví se ještě pořádně ani nerozběhla a už musí brzdit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .