Zažehnaná stávka

Primátor označil záměr odborářů stávkovat za mimořádně nešťastný donucovací prostředek, současně ale práci řidičů tramvají ocenil s poukazem na situaci po srpnových povodních. Sjednat smír mezi zaměstnavatelem a odbory není jednoduché. Čtyři hodiny trvalo hledání způsobu, jak odvrátit dopravní kolaps v metropoli tak, aby žádná ze stran sporu neprohrála, ani neztratila tvář. Pavel Bém zasluhuje respekt za to, že se ani nenechal zatlačit do kouta, ani do kouta nezatlačil zaměstnavatele či odboráře.

Příběh s pražskými tramvajáky, kteří se cítí být finančně znevýhodněni vůči řidičům autobusů, ovšem ještě nekončí. Není jisté, zda jejich subjektivnímu pocitu dá zapravdu nezávislá expertiza. Co když z ní vyplyne, že řídit tramvaj je daleko snazší než sedět za volantem autobusu a že by vlastně měli dostat přidáno řidiči autobusů? Jisté rozpaky navíc budí už samotný pokus porovnávat právě zmíněné dvě profese. Proč pak také neporovnávat obtížnost práce lékaře ve srovnání s prací advokáta, anebo proč nezkoumat, zda by učitel neměl mít mzdu srovnatelnou s odměnou poslance?

Ať už takové srovnávací studie dospějí k čemukoli, v tržní společnosti nakonec o výši mzdy rozhoduje nabídka a poptávka. To je ostatně v případě řidičů tramvají velké štěstí. Nezávislá studie, který by obtížnost řízení tramvaje srovnávala s tím, jakou dřinu a riziko podstupuje horník, by je asi nepotěšila.