Závody ve vajíčkovém zbrojení

Hnízdní parazit, jakým je například naše kukačka, má jediný cíl: propašovat svá vajíčka do snůšky hostitelského druhu, který cizí potomstvo odchová. Pro hostitele je to nevýhodná situace, protože „kukaččí mládě“ jeho vlastní ptáčata zahubí nebo je alespoň připraví o spravedlivý díl potravy. Je tedy logické, že pokud hostitelský pták odhalí přítomnost podstrčených vajíček, nemilosrdně je z hnízda vyhodí. A tak vzniká malá válka, ve které se hnízdní parazité pokouší klást taková vajíčka, která jsou k nerozeznání od vajec hostitelského druhu, a ten se zase snaží vetřelce odhalit.

Závody ve „vajíčkovém zbrojení“ studovali biologové z Cambridgeské univerzity u afrických ptáků přádelníků kukaččích (Anomalospiza imberbis). Drobní žlutí a zelení a ptáci svá vajíčka kladou do hnízd různých druhů pěvců. A jak se ukázalo, různí pěvci si zvolili různé obranné strategie. Jednou z nich je klást téměř unikátní vajíčka, jejichž barva a vzor se hnízdo od hnízda značně liší. A protože samička přádelníka nemůže během života měnit maskování svých vajíček, bude mít hodně ztížené hledání hnízda, ve kterém by „vetřelec“ mezi ostatními vajíčky nápadně nevyčníval. Obdobnou strategií, kterou si zvolily například prinie afroasijské (Prinia subflava), je posun vzhledu vajíček co nejdál od vajíček přádelníků.

Logo|foto:Český rozhlas

Existují i alternativní strategie. Hostitelský druh ptáka – například cistovník rezavolící (Cisticola erythrops) – se nezaměřuje na vzhled svých vlastních vajíček, ale jejich přísnou diferenciaci od vajíček parazitů. Díky ní je schopen podstrčená vejce přádelníků odhalit a vyhodit z hnízda. Oba typy strategie jsou přibližně stejně úspěšné. Nejdále však došel cistovník pokřovní (Cisticola chiniana), který je zkombinoval. Jeho přístup se osvědčil natolik, že v současné době přádelníci na tomto druhu už neparazitují. Jeho prozatím vyhraný závod tak dává krásný příklad evoluce a adaptace.

ScienceDaily, Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences