Zámek Červený Dvůr: příroda jako terapie

7. červenec 2018
Hlavní vchod do zámku Červený dvůr, kde je umístěna psychiatrická léčebna

Zámek Červený Dvůr u Chvalšin byl oblíbeným sídlem pánů na Krumlově, dnes je v něm umístěna psychiatrická léčebna pro různé typy závislostí.

Zámek je i s přilehlým parkem pod správou Národního památkového ústavu, který o jeho proměnách vydal výpravnou publikaci.

Zámek byl původně postaven na konci 16. století jako jeden z venkovských dvorů Rožmberků, kteří investovali nemalé prostředky do renesanční výstavby. To vedlo společně s okázalým reprezentativním způsobem života k finančnímu zhroucení jihočeského impéria pánů z Růže. Z renesančního období se dochovala pouze psaníčková sgrafita na jedné z fasád středové části budovy.

Zámek Červený dvůr, altán v zahradě

Dalším rodem, jenž přišel na Chvalšinský dvůr, byli Eggenbergové. Ti o sto let později od Rožmberků začali s větší přestavbou včetně založení typické barokní zahrady, zvané libosad. Třetím významným vlastníkem se dědictvím stal rod Schwarzenbergů. Josef František Adam ze Schwarzenbergu pozval na zámek do Českého Krumlova i do Červeného Dvora významné umělce a krajinářské architekty na rozšíření a zvelebení parku.

Těmito kroky zachovával záměr původních budovatelů, zámek představoval menší sídlo pro privátní účely a oddechové aktivity na rozdíl od hlavního reprezentativního sídla v Českém Krumlově. Rozsáhlý park sloužil k procházkám, park disponoval zahradním barokním divadlem a rybníkem s vlastním molem, důmyslným vodohospodářským systémem, rozáriem, provozovala se v něm sportovní střelba a jezdectví, chovali bažanti a bobři.

Zbytky přírody a povstávání něčeho nového

Během osvícenství tu vznikl Topolový ostrov, jehož romantickou podobu na plátně zachoval Ferdinand Runk v roce 1804. Byl inspirován vzpomínkou na Jeana-Jacquesa Rousseaua, jenž je v podobné aleji topolů pohřben ve francouzském parku Ermenonville.

Dobový pohled na zámek Červený dvůr

Jednou z nejoblíbenějších her v krajině byl tehdy módní biliár na trávníku, takzvaný „tocco di terra“. V publikaci se píše, že se hrálo na hřišti podlouhlého formátu s těžkými dřevěnými koulemi, které se s pomocí paličky musely dopravit do malé železné branky. Pokud se při tomto manévru do branky podařilo odpálit také kouli protihráče, znamenalo to plusové body.

Po schválení známého vyvlastňovacího zákona „Lex Schwarzenberg“ přešel zámek s parkem pod národního správce a od počátku 60. let 20. století zde bylo založeno psychiatrické zařízení. Současný ředitel a primář léčebny Jiří Dvořáček ve svém příspěvku píše:

„Místní léčebna je silou prostředí jedinečná a toto prostředí je ve zdravotnictví něčím velmi neobvyklým.“ Prostředí je terapeutickým nástrojem, které může napravit hardwarové škody u pacientů, které vznikly závislostmi. Zpočátku se tu léčili především alkoholici, dnes jsou tu klienti závislí na drogách a patologičtí hráči.

Zámek Červený dvůr, Chvalšiny

V dobách největší barokní slávy zdejšího parku byl součástí zahradního divadla také tzv. Šnečí kopeček, který dnes slouží ke specifickému účelu, poněkud odlišnému od svého původního. Po úspěšně zvládnuté terapii si na něj mohou klienti umístit tabulku se svým jménem a symbolicky tak završit pobyt v Červeném Dvoře. Sami se také během léčby účastní na údržbě zdejšího krajinářského parku. Ten je také přístupný pro veřejnost a má dokonce svou naučnou stezku v délce asi čtyř kilometrů.

Na závěr slovo geologa Václava Cílka: „Můj pohled se spíš blíží baroku či 19. století, kdy ta nejkrásnější místa leží v mírných pahorkatinách s výhledem na hory a kombinují v sobě zbytky původní čisté divočiny s dlouhodobě kultivovanou, přátelskou krajinou lidského rozměru, která navazuje na dlouhou historii a přitom přeje povstávání něčeho nového.“