Základní vlastností dobrovolného hasiče je jeho zapálenost, míní šéf rady Sdružení hasičů Liška

Být dobrovolným hasičem je podle Lišky rodinná záležitost.

Václav Liška|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

„V řadě rodin byl hasič praděda, děda a dnes se v hasičárně potkává táta se synem a s dcerou. Druhá rovina je, že hasiči jsou v každé vesnici, v každém městě a mají tam své základny. Je to ale i přirozené místo setkávání, a to nejen při cvičení hasičských dovedností, ale i různých kulturních aktivit.

Třetí věc podle Lišky je, že se teď mezi dospělé hasiče vracejí ženy a dívky, které už dokončily školy, případně po mateřské dovolené, a přirozeně s sebou přivádějí i své děti, tedy další členy.

Čtěte také

Do role rytířů se pasovali dobrovolní hasiči z Louňovic pod Blaníkem. Vydali se na pomoc Moravě

Základní vlastností dobrovolného hasiče je ale zapálenost, je to srdeční záležitost. „Ty lidi to musí bavit. Málokdo si uvědomuje, že jsou to lidé, kteří se ve svém volném čase, někteří si dokonce berou dovolenou, věnují výcviku, který se výrazně změnil od toho, co znáte z různých filmů.“

„I dobrovolný hasič se musí umět pohybovat v dýchacím přístroji, prochází speciálním výcvikem na zásahy například při nehodách na dálnicích apod. Jejich příprava je velice podobná profesionálním hasičům – a jsou to desítky hodin, které musejí absolvovat.“

„Přitom jsme bohužel měli i smutné události, když dobrovolný hasič zemřel při zásahu. A málokdo si uvědomuje, že když hasiči jedou na hašení řadového domku, tak se může stát, že se propadne strop, zřítí se stěna stodoly a hasič je těžce zraněn, anebo nedej bože zemře.“

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.