Zakázané svědectví z období stalinských čistek. Moskva – hranice Jiřího Weila

Weil v románu píše o atmosféře stalinských čistek v Sovětském svazu ve třicátých letech. Kniha se ale neohlíží za terorem zpětně, nýbrž poprvé byla vydána už v roce 1937. A to poté, co se Weil vrátil z ročního vyhnanství u jezera Balchaš, kam ho sovětské úřady poslaly.

Ve své době kniha vyvolala prudkou polemiku i nevůli zejména levicových intelektuálů. Odsoudil ji i Julius Fučík a druhého vydání se dočkala až v roce 1991.

Jiří Weil

Prozaik, literární kritik, reportér, překladatel a publicista Jiří Weil se narodil 6. srpna 1900
v Praskolesích u Hořovic. Tam prožil část svého dětství. Otec vlastnil firmu na výrobu obrazových rámů, ale příliš se mu nedařilo a rozvětvená židovská rodina postupně chudla. Brzy se dostala do finanční krize a byla nucena k přestěhování do Prahy.

Čtěte také

Do války za Československo, nebo za Sověty? O otočkách v politice KSČ v předvečer světové války

V Praze začal Jiří Weil studovat na gymnáziích, která měla pověst kulturně a politicky aktivních škol. A díky tomu se Weil již během středoškolských studií zúčastňoval společenského a politického života a podílel se na akcích sociálnědemokratické strany.

Smysl pro sociální spravedlnost a společenský pokrok u něho vzbudil zájem o sovětské Rusko a sovětskou kulturu i o levicové politické a kulturní proudy. Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se věnoval studiu slovanské filologie a srovnávacích dějin literatur.

Univerzitní studia zakončil v roce 1928 doktorátem filozofie, jejž získal po obhájení disertační práce s názvem Gogol a anglický román v 18. století.

Vstoupil také do komunistické strany a avantgardních uměleckých skupin Devětsil a Blok. Na doporučení strany pak pracoval v letech 1922 až 1931 jako překladatel na nově vzniklém sovětském zastupitelství v Praze.

Čtěte také

Jak se komunisté vzdálili sociální demokracii? O zrodu levicové levice v Masarykově Československu

Po odchodu z velvyslanectví působil Weil většinou jako svobodný spisovatel a novinář. Přispíval do řady levicově orientovaných novin a časopisů, mimo jiné v letech 1932 až 1933 spolu s Juliem Fučíkem redigoval časopis Tvorba.

Jiří Weil několikrát navštívil Sovětský svaz. Poprvé to bylo v roce 1922, nejdéle tam však pobýval v letech 1933 až 1935 jako literární redaktor a překladatel. Působil v Moskvě a pracoval převážně na překladech marxistické literatury.

Dostal se však do konfliktu se sovětským režimem. Byl obviněn z maloměšťáctví, přízemního klepaření a zatčen. Později ho vyloučili z komunistické strany a po „prověřování“ byl poslán do vyhnanství ve Střední Asii a v Kazachstánu na „převýchovu“. Po ročním pobytu v komuně Interhelpoa v pracovním táboře u jezera Balchaš se směl v roce 1935 vrátit do Prahy.

Čtěte také

Tamara Petkevičová prožila sedm let ve stalinském lágru. Syn se jí narodil za ostnatým drátem

Tento pobyt Jiřího Weila velmi poznamenal, navždy ztratil idealistické představy o životě v SSSR, které se velmi lišily od reality. Otřesné zážitky později v roce 1937 využil při psaní autobiografického románu Moskva – hranice. Kritika román nepřijala kladně, což ovlivnilo jeho další osud.

Nástup Hitlera k moci a okupační léta představovaly pro Jiřího Weila období rasové perzekuce. Spisovatel sice pocházel z ortodoxní židovské rodiny, ale sám se již k židovství nehlásil. Rasové pronásledování a veřejné označení za Žida pro něj znamenaly šok.

Na rozdíl od jiných židovských osudů měl ale v jistém ohledu štěstí. V době, kdy odcházely desetitisíce Židů do transportu, se Jiří Weil stihl oženit. 4. března 1942 si vzal nežidovskou partnerku Olgu Frenclovou, pocházející z prestižní rodiny lékařského rady MUDr. Jaromíra Frencla. Bylo to poslední povolené „smíšené“ manželství na území Protektorátu, o pár dní později vyšlo nařízení, které tyto sňatky zakazovalo.

Čtěte také

Do transportu jsem šla dobrovolně, za rodinou. Maminku jsem už ale nikdy neviděla, říká Lydie Tischlerová, která přežila Terezín i Osvětim

Weila to na nějaký čas od transportu zachránilo, manželům se však nežilo lehce.  Oba byli pronásledováni, on za židovský původ, ona za to, že se dobrovolně stala jeho manželkou. Přišli o byt, o zaměstnání a živořili z velmi skromných potravinových přídělů.

Do transportu byl Jiří Weil nakonec také předvolán, rozhodl se však pro fingovanou sebevraždu. Do konce války se pak společně se svou ženou ukrýval za pomoci přátel na různých místech v Praze.

Po osvobození se znovu zapojil do kulturního života. Kromě spisovatelské činnosti spoluredigoval Literární noviny, a to v letech 1946 až 1948, také pracoval jako redaktor nakladatelství Evropský literární klub. Po zrušení nakladatelství v roce 1949 začal působit ve Státním židovském muzeu v Praze.

Čtěte také

Západní vojáci měli významný vliv na poválečnou obnovu Československa. Bohužel to není všeobecně známo, tvrdí historik

Zaměstnání mu sice umožňovalo přístup k zajímavým dokumentárním zdrojům, ve kterých nalezl inspiraci k napsání svých posledních próz, byl tam však spíše trpěným vědeckým pracovníkem.

Po předchozích neblahých zkušenostech totiž odmítl nabídku ke spolupráci od generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského a upadl u vládnoucí strany v nemilost. Autorovi, označenému za nepřítele lidu, byla zakázána publikační činnost. Přestože se Weil jevil jako pozoruhodný a osobitý prozaik, ohlasy na jeho dílo byly v té době velmi negativní. Jeho knihy nesměly dlouho vycházet, ke čtenářům se začaly pomalu vracet až po roce 1989.

Svou tvorbu spisovatel uzavřel v padesátých letech a po těžké nemoci 13. prosince 1959 zemřel.

Víte, že kdybyste si poslechli všechny četby na pokračování a povídky natočené v roce 2020 v Českém rozhlase, zabralo by vám to 24 a půl dne? Celkem jsme jich v loňském roce vyrobili 1645. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.

Naše čísla hrají... s vámi|foto:Český rozhlas