Edvard Valenta: Žil jsem s miliardářem

Osm let předtím odmítl nominaci na Nobelovu cenu za mír. Ale jaký byl člověk Jan Antonín Baťa, aspirující svého času dokonce i na pozici hlavy ČSR, zblízka? Na to odpovídá pozoruhodná memoárová kniha spisovatele, redaktora Lidových novin a také básníka Edvarda Valenty Žil jsem s miliardářem.

K Valentovi Baťu přivedly neuspokojené literární ambice. Snažil se spisovatele získat pro Zlín (a pro sebe), aby vytvářel angažované „short stories“ na téma baťovského budování. V květnu 1939, tedy už za protektorátu, kde mu bylo náhle těsno, vzal král bot Valentu s sebou do Spojených států – formálně na Světovou výstavu v New Yorku, ve skutečnosti chtěl v Marylandu vybudovat novou továrnu.

Zhruba půlrok, který Valenta strávil v USA ve funkci Baťova literárního tajemníka, poskytl dostatek materiálu ke knize, která volně navazuje na vzpomínky z brněnské redakce Lidovek Život samé psaní.

Valenta, v jehož paměti byl od mládí nesmazatelně vryt drastický zážitek ze strýcovy továrny WIKOV, hleděl na Baťu s patrnou skepsí, ač obdivoval jeho neobyčejnou podnikavost, koncepčnost i úspěšnost.

Za amerického pobytu poznal svého dočasného šéfa i jako bezohledného domácího tyrana (odnášely to hlavně obě dcery J. A. Bati), i jako člověka chvílemi neobyčejně velkorysého a zejména jako skvělého spontánního vypravěče, který dovedl být ovšem i nelidsky tvrdý ke svým spolupracovníkům.

Vše líčí ve velmi názorných situacích; stejně plasticky kreslí i pochmurnou atmosféru protektorátu, zlomyslný sadismus německých úřadů vůči židovským uprchlíkům v rychlících z Prahy do Brém, odkud vyjížděly lodi do vytoužené země svobody, i potíže, s nimiž se příchozí „baťovci“ setkali ve Spojených státech, zasažených v roce 1939 devítimilionovou nezaměstnaností.

Patří sem i scény s křupanskou neobratností J. A. Bati při jednání s exprezidentem Benešem i triviální pokusy slavného botaře zaujmout mocné americké podnikatele. K těm obrazům připojuje Valenta rovinu osobní: v Brně musel zanechat svou mladou ženu, kvůli ní se také složitě vracel na podzim 1939 z mírových Spojených států už do válečné Evropy.

Nepochopitelný krok? A generálním tématem Miliardáře je bizarní atmosféra světa na počátku propukající války: zatímco na Světové výstavě ještě stále skáče Tarzan Johnny Weismüller do bazénu a malebně zachraňuje „tonoucí“, v námořních bitvách se už hromadně umírá.

Osmidílnou četbu na pokračování Žil jsem s miliardářem nastudovala v roce 1990 s Leopoldem Francem v brněnském studiu režisérka Miluše Kudličková. Pro rozhlas připravila Svatava Morávková.