Zájezd pro důchodce

Slovinsko se do vzácné společnosti dostalo jako jediná postkomunistická země z titulu svého předsednictví v EU, ale také proto, že amerického prezidenta s balkánským státem pojí příjemné vzpomínky. Navštívil Lublaň během své vůbec první evropské cesty v úřadě prezidenta, takže nyní, vyjádřeno jeho vlastními slovy, "kruh se uzavřel". Prezident slíbil brzy zavítat do Slovinska coby obyčejný turista.

Ve slovinském městě Brdo proběhl summit Spojených států a Evropské unie, jenž vyústil podpisem společné deklarace o dalších finančních sankcích proti Íránu lačnému jaderných technologií. Amerika a Evropy pohrozily Ahmadínežádovi uvalením sankcí na íránské banky, které údajně sponzorují šíření jaderných zbraní a terorismu. Na společné tiskovce s předsedou Evropské komise Barrosem a slovinským premiérem Janšou Bush apeloval na světové společenství, aby nepolevovalo ve svém nátlaku na Teherán, dokud ten nezastaví vývoj jaderných technologií. "Íránci mohou buďto vykročit směrem k úplné izolaci, nebo nám poskytnout důkazy o tom, že se zřekli obohacování uranu," prohlásil Bush a vypravil se do Německa. Tam ho vítaly tiskové komentáře laděné spíše do velmi rezervovaných tónů. Kupříkladu konzervativní deník Die Welt ústy své komentátorky Marie Lau vyjádřil názor, že žádný americký prezident nenadělal tolik strategických hrubek jako Bush. "U Bushe bychom se mohli učit, co všechno nemáme dělat," napsal deník. Mnohem lépe než s novináři, se daří americkému prezidentovi nacházet společný jazyk s kolegy politiky. Zejména s kancléřkou Angelou Merkelovou ho pojí velmi kvalitní pracovní vztahy, Mnozí soudí, že to byl právě její vliv, co přimělo Bushe posunout se blíže k Evropě v otázkách ochrany životního prostředí. Politické vedení Spojených států a Německa má takřka totožné názory na vztahy s Íránem a hodlají podniknout společné kroky pro oživení skomírajícího blízkovýchodního mírového procesu. Francouzská etapa prezidentovy cesty byla také lemována poměrně rozpačitými komentáři místního tisku. Pravicový deník Le Figaro poté, co vypočítal dlouhý řetězec Bushových chyb, které vyprovokovaly protiamerické nálady v Evropě - nalezneme mezi nimi zahraničněpolitický egoismus, válku v Iráku, lhostejnost vůči klimatickým změnám - dospívá nakonec k paradoxnímu závěru: vztahy mezi Evropou a Spojenými státy jsou nyní výjimečně kvalitní, možná víc než kdy jindy. Jacques Chirac a Gerhard Schröder vždy připraveni šlápnout Americe na kuří oko, jsou již dávno v politickém smyslu slova na pravdě boží a jejich nástupci Sarkozy a Merkelová se netají svou proamerickou orientací. A tak v závěru článku v deníku Le Figaro dospívá novinář k nečekanému názoru, že po válkách v Afganistánu a Iráku Evropě nezbývá, než litovat toho, že Spojené státy ztratily bývalý vliv na mezinárodní aréně.

Jak v Německu, tak ve Francii George Bush volil ve své rétorice spíše umírněný slovník, uznal některé chyby, kterých se v minulosti dopustil, ale zdůraznil, že se jednalo především o nepochopení jeho skutečných úmyslů. Čas ukáže, podle jeho názoru, že Spojené státy pod jeho vedením vynaložily mimořádné diplomatické a humanitární úsilí v boji za svobodu a lepší život. Kritikům iráckého tažení připomněl, že nejen tato země, ale celý Blízký východ mají nyní mnohem lepší perspektivy než v době před rokem 2003. "Odstranění Saddáma Husajna a jeho režimu učinilo svět bezpečnějším místem pro život," zdůraznil Bush.

Bezproblémová byla také jeho italská zastávka. Nejen proto, že si rozumí se svým starým přítelem Silviem Berlusconim, který je opět u kormidla a úspěšně odráží žaloby ve svých četných soudních kauzách. Ani papež Benedikt XVI., který Američanovi udělil slyšení ve Vatikánu, neshledal důvody pro nějaké polemické výpady. Větším překvapením bylo chování řadových Italů. Právě od nich totiž Bushovi evropští odpůrci očekávali aspoň trochu masívní projevy nespokojenosti - pouliční protesty omladiny vždy připravené servat se s policií, zkrátka typickou italskou operetku. Nic takového se nakonec nekonalo. A to se stalo názorným důkazem zlepšení americko-evropských vztahů. Pro zjišťování masových nálad ulice je lepším indikátorem než celý pověstný Pew Index, jehož poslední průzkum ostatně také potvrzuje vylepšení amerického obrazu ve světě. Někdo může ze setrvačnosti na Bushe nadávat, ale v zásadě sotva lze pochybovat o tom, že většina Evropanů mu zásah v Iráku odpustila. Jedni říkají, že čas léčí, druzí poukazují na to, že jeho politika přece jenom nese ovoce, i když hodně pozdní. Jelikož nikdo neví, co se může očekávat od příštího amerického prezidenta, nelze vyloučit, že jednoho dne budou Evropané vzpomínat na George Bushe s nostalgií.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .