Zahraniční džihádisté chtějí domů. A Evropa neví, co s nimi

03587083.jpeg
03587083.jpeg

S blížící se porážkou takzvaného Islámského státu v Sýrii začíná být v Evropě stále naléhavější otázka, co dělat se státními příslušníky zemí starého kontinentu, kteří odešli bojovat k džihádistům. Mnozí z nich jsou v zajetí a chtějí se vrátit domů.

Americký prezident Donald Trump evropské státy vyzval, aby si své občany převzaly a postavily je doma před soud, jinak je prý propustí. Například vláda v Berlíně však neví, co dělat, píše německý deník Handelsblatt.

Podle německého ministerstva vnitra odešlo k teroristům na Blízký východ asi 1050 Němců. Zhruba třetina se už zřejmě vrátila a v Sýrii a Iráku nadále pobývá zhruba 270 Němek a jejich dětí. Mnoho lidí ve Spolkové republice si myslí, že bude lepší, když tam zůstanou, ale jsou i lidé, kteří vyzývají vládu, aby je přivezla domů.

Co s bojovníky Islámského státu? Optimálním řešením by bylo evropské Guantánamo, soudí Roman Joch

Společná modlitba vězňů

Americký prezident Donald Trump vyzval evropské země, aby si „vzali zpět“ přes 800 islamistů, které Američané zadrželi v Sýrii, a postavili je před soud. Jinak je prý Spojené státy propustí.

Nejlépe snad znají džihádisty Iráčané, kteří se nejprve museli vypořádat s Al-Káidou a poté s organizací Islámský stát, jež obsadila skoro třetinu země. Jak tento problém Bagdád řeší?

Minulý týden Irák repatrioval asi 20 tisíc svých občanů, včetně domnělých členů Islámského státu, kteří byli zajati v Sýrii. Lidé v Iráku jsou však názorově rozdělení stejně jako v Evropě. Irácké soudy odsuzují příslušníky samozvaného chalífátu rovnou k trestu smrti a mnoho obyvatel s tím souhlasí. Někteří však požadují humánnější přístup a tvrdí, že džihádisty napraví převýchova s pomocí umírněných muslimských duchovních.

Tvrdé jádro

Množství Evropanů, kteří odešli do iráckého Mosulu nebo syrské Rakky, dvou bašt takzvaného Islámského státu, bylo pro zakladatele hnutí cenným přínosem. Většina ozbrojenců, kteří jsou dnes v zajetí v severní Sýrii, tvrdí, že nikdy v ruce nedrželi zbraň, a chtějí se vrátit domů. Iráčané však upozorňují, že Evropané, kteří přišli žít do chalífátu a byli z něj zklamaní, se už dávno domů vrátili. Ti, co zůstali, proto patří k tvrdému jádru.

Čtěte takéArabsko-kurdské milice předaly Iráku 150 bojovníků Islámského státu. Jde o dosud největší repatriaci

Iráčané z Mosulu také upozorňují, že i když se někteří zahraniční džihádisté třeba neúčastnili násilí, byli ochotnými a velmi viditelnými „kolečky v dobře organizovaném a velmi brutálním soukolí“. A vedli život, kde se krutost, násilí a nespravedlnost tolerovaly.

Vláda v Bagdádu oznámila, že občané země, kteří se vracejí ze Sýrie, budou přebývat v pouštním táboře v provincii Anbár. Na základě mizerných podmínek v podobných iráckých zařízeních německý list soudí, že takové řešení se rovná snaze o vyřešení problému jeho doslovným vymřením.

Takové tábory samozřejmě nepředstavují řešení pro Německo, i když země tím, že nechává své občany v Sýrii a Iráku, dělá v podstatě totéž, co irácká vláda, soudí Handelsblatt. Spolkový ministr vnitra Heiko Maas prohlásil, že němečtí občané se vrátit mohou. Jenže vzít vězněné německé džihádisty domů je složitější, než se zdá. Podle Maase mohou přijet jen v případě, že půjdou rovnou do vazby.

Nevěřte džihádistům

Německo zatím přivezlo jen hrstku dětí členů takzvaného Islámského státu a svěřilo je příbuzným, zatímco jejich rodiče jsou dál ve vězeních na Blízkém východě. Důvodů, proč je Berlín nechce, je hodně – tito lidé mohou být nebezpeční a dostat je ze Sýrie je nákladné. Je rovněž problematické postavit je v Německu před soud, protože jsou potřeba přesvědčivé důkazy o zločinech, které spáchali v Iráku či Sýrii.

Klicperová, Kutilová: Přežil mučení ve věznici IS. Svého trýznitele pak potkal v Německu

Islám, terorismus, islámský stát

Lenka Klicperová a Markéta Kutilová často jezdí do extrémně nebezpečných oblastí. Vydaly novou knihu s výmluvným titulem Ve válce s podtitulem Příběhy obyčejných lidí z Iráku a Sýrie.

Jednu Němku soud nakonec propustil a nechal ji vrátit se domů do Dolního Saska – neměl proti ní dost důkazů, přestože žena byla v Iráku aktivní členkou mravnostní islámské hlídky. Teď ji chce justice stíhat podruhé – za údajný podíl na smrti pětileté „otrokyně“.

Irák přijal zákon, podle kterého musí být potrestán každý, kdo samozvaný chalífát podporoval. Německo však takovou legislativu nemá a Iráčané mu radí, aby ji rychle schválilo. A nabádají Němce, aby džihádistům nevěřili.

Podle iráckého novináře Mustafy Habíba sice takový člověk může projít převýchovou, ale je těžké říct, zda své extremistické názory může opravdu změnit někdo, kdo bojoval v řadách Islámského státu. Může to klidně jen předstírat, aby se vrátil domů.

S tím souhlasí i novinář Zanko Ahmad z iráckého Kurdistánu. Podle něj by shovívavost znamenala pro Evropu hrozbu, protože přinutit džihádisty ke změně extremistických názorů je prý obtížné. V Evropě také žije spousta jezídů, jimž islamisté povraždili příbuzné a někdy i celou rodinu. „Jak by jim asi bylo, kdyby tyhle vrahy potkávali na ulici?“ cituje novináře Handelsblatt.

Kam s nimi

Server panarabské televizní stanice Al-Džazíra dodává, že Syrské demokratické síly (SDF), v nichž převládají Kurdové a které stojí v čele ofenzivy proti takzvanému Islámskému státu, už zajaly tisíce jeho členů. Zadržují je v improvizovaných věznicích a jejich ženy a děti v detenčních táborech.

Chtěli jsme ukázat příběhy obyčejných lidí v Sýrii. Každý teď řeší, co bude dál, říká dokumentaristka Štuková

Aleppo

Ve své práci zachytila válečné linie, uprchlické tábory nebo chýše z bláta. Nedávno se vrátila z Ugandy, kde fotografovala volně žijící gorily. Hostem Hovorů je fotografka a dokumentaristka Jarmila Štuková.

Mluvčí jednotek Kino Gabriel přiznal, že pro Kurdy je složité zajistit věznice tak, aby z nich zajatci neuprchli, a také poskytovat všechny potřebné služby ženám a dětem. Podle Gabriela pochází z Evropy přes jeden tisíc džihádistů v kurdském zajetí, tedy šestina všech, kteří z Evropy na Blízký východ odešli. Ze zhruba 30 tisíc všech zahraničních bojovníků bylo v roce 2014 skoro šest tisíc Evropanů.

Velká Británie podle úřadu premiérky Theresy Mayové soudí, že zahraniční bojovníci musí stanout před soudem tam, kde se dopustili zločinů. Francie má stejný názor a podle ministryně spravedlnosti Nicole Belloubetové svůj postoj nezmění.

Předseda rakouské Iniciativy pro výzkum terorismu Robert Wesley soudí, že vlády evropských zemí chtějí návrat svých občanů co nejvíc oddálit nebo celé břemeno hodit na někoho jiného. V expertově pohledu je jedním z důvodů evropské neochoty odpor veřejnosti.

Za druhý pak Wesley označuje obavy, že velké množství soudních procesů zahltí soudy a bude stát spoustu peněz. To by platilo zejména v případech, kdy je k dispozici málo důkazů o spáchaných zločinech a hrozí, že souzený může být propuštěn.

Předat Assadovi?

Syrské demokratické síly ale zdůrazňují, že nemají ani lidi, ani prostředky na to, aby důkazy sháněly a prováděly výslechy. Podle mluvčího Gabriela navíc mnoho zajatých džihádistů bojovalo v Iráku. Evropští odborníci varují, že řada odsouzených mužů by tak mohla už po pár letech vyjít z vězení na svobodu – a provádět útoky. Sledovat propuštěné bojovníky by kvůli vysokým nákladům nebylo možné.

Analytici však upozorňují, že nepřevzít zajaté džihádisty od Kurdů není řešení. Islamisté mohou na kurdské věznice a tábory zaútočit a zajatce osvobodit, zejména ve zmatcích, které vyvolá stahování amerických vojáků ze Sýrie nebo hrozící turecký útok na Kurdy. Kdyby vězně nechtěli Evropané, Kurdové je mohou předat syrskému režimu. Ten je ovšem bude nejspíš krutě mučit a pak je popraví.

Další možností je zřídit mezinárodní trestní tribunál, který by jednotlivé případy posoudil a po justičním procesu by každého poslal do jeho rodné země. Mluvčí Syrských demokratických sil potvrdil, že Kurdové už o této možnosti jednají s koalicí a americkou armádou. A ujistil veřejnost, že se navzdory Trumpovým pohrůžkám zatím nechystají zajaté džihádisty osvobodit, informuje Al-Džazíra.

Spustit audio

Související