Záhada poškrábaných kostí
Stopy na kostech z Afriky starých 3,4 milion let vytvořilo ostří kamenných nástrojů.
Jako na houpačce se může cítit antropolog Shannon McPherron z lipského Ústavu Maxe Plancka pro antropologii. V roce 2010 zveřejnil výsledky výzkumu kostí nalezených v etiopské lokalitě Dikika ve vrstvách hornin starých 3,4 milionu roků. Jedna kost pocházela z končetiny tvora velikosti antilopy, druhá pak z žebra zvířete vzrůstem srovnatelného s buvolem. Dohromady nesly obě kosti na svém povrchu dvanáct „škrábanců“. McPherron prokázal, že vrypy vznikly řezáním a údery kamenného ostří. Výsledky tohoto výzkumu publikované ve významném vědeckém časopise Nature vzbudily značný rozruch, protože posouvaly počátky používání kamenných nástrojů o plných 800 000 roků dále do minulosti.
Bylo zřejmé, že tyto nástroje nedržela ruka prvních zástupců rodu Homo, kteří se objevili v Africe před 2,8 miliony roků. Kdo tedy bušil před 3,4 miliony roků do zvířecích kostí a ořezával z nich maso? Podezření padá na jednoho živočišných předků člověka - australopitéka druhu Australopithecus afarensis.
Jenže už o rok později vychází ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences studie týmu vedeného španělským paleontologem Manuelem Dominguezem- Rodrigem, který nabízí pro vrypy na kostech jiné, mnohem prozaičtější vysvětlení. Kosti ležely na zemi, nějaký tvor na ně šlápl a do povrchu se zaryla ostrá zrna písku.
Nyní se karta opět obrací ve prospěch McPherrona, který s vydatnou pomocí antropoložky Jessicy Thompsonové z Emory University znovu prozkoumal dvě kosti z Dikiky. Jessica Thompsonová je vyhlášená expertka na to, co se může stát s kostmi po smrti zvířete.
„Staré kosti vám prozradí spoustu dávných příběhů. Musíte jen správně interpretovat zachovalé stopy,“ říká americká antropoložka.
![Detail dvou stop na kosti zvířecího žebra. Podle Jessicy Thompsonové je nejpravděpodobnějším vysvětlení pro vznik těchto rýh řezání kamenným nástrojem | foto: Zeresenay Alemseged Detail dvou stop na kosti zvířecího žebra. Podle Jessicy Thompsonové je nejpravděpodobnějším vysvětlení pro vznik těchto rýh řezání kamenným nástrojem](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles//public/images/03454433.jpeg?itok=qFBR2qTr)
Vědci tentokrát prozkoumali početný soubor zvířecích kostí nalezených na lokalitě Dikika. Hodnotili různé typy „škrábanců“ pod mikroskopem a porovnávali je se stopami, které zanechaly při ověřovacích experimentech na čerstvých kostech nejen ostré kamínky, ale třeba i zuby šelem. Vyrobili si primitivní kamenné nástroje a těmi do čerstvých kostí bušili, nebo z nich okrajovali maso. Zkoumali také zrnka písku, v kterém kosti na lokalitě Dikika ležely. Ukázalo se, že zrna mají oblé hrany a nemohla poškrabat kosti způsobem, jaký nabízí k vysvětlení vzniku vrypů Dominguez-Rodrigo. Závěry tohoto výzkumu zveřejněné ve vědeckém časopise Journal of Human Evolution jsou jednoznačné: „Nejpravděpodobnější vysvětlení pro vznik dvanácti vrypů na dvou kostech starých 3,4 milionů roků jsou řezy a údery kamenným nástrojem.“
První lidé, kteří se před 2,8 miliony roků vyvinuli z australopiteků, měli ve srovnání se svými živočišnými předky výrazně větší mozek. Vědci předpokládají, že pro tuto evoluční změnu byl nezbytný vydatný přísun kvalitních živin. Maso zvířat nabízí spoustu bílkovin a morek z kostí zase kaloricky vydatné tuky. Dnešní lidoopi a opice sice čas od času uloví nějaké menší zvíře a konzumují jeho maso, ale lov velkých tvorů je nad jejich síly. Z výzkumu Shannona McPherrona a Jesiccy Thompsonové vyplývá, že se australopitéci dokázali dostat k tělům zvířat velikosti antilopy či buvola. Snad šlo o mršiny, snad to byly zbytky po hodech velkých šelem. Australopitéci měli na rozdíl od dnešních lidoopů nástroje, s jejichž pomocí dokázali získat potřebné živiny. To jim otevřelo zcela nové možnosti a zahájilo evoluční vzestup, na jehož konci stojíme my – lidé Homo sapiens.
Zdroj: Nature, Proceedings of the National Academy of Sciences, Journal of Human Evolution
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.