Začala jednání o usmíření Hamasu a Fatahu

Izolaci Palestinců však neukončil, protože ani on neuznal právo Izraele na existenci. To vedlo k dalším vnitropalestinským bojům, které v červnu 2007 skončily pučem Hamasu a rozštěpením palestinských území.

Teprve vloni Abbás upustil od své dosavadní podmínky jednání, aby se Hamas vzdal vlády nad Gazou. Námluvy měly vyvrcholit v listopadu společným setkáním v Egyptě, ale Hamas na poslední chvíli účast zrušil.

Letos se situace změnila - Hamas utrpěl porážku ve válce s Izraelem, pásmo Gazy je rozbombardované a mezinárodní společenství odmítá poskytnout peníze na jeho rekonstrukci jinak než prostřednictvím samosprávy. Příští týden se má v Šarm aš-Šajchu konat mezinárodní dárcovská konference, od které si Palestinci slibují až dvě a tři čtvrti miliardy dolarů, a Hamas by z nich také chtěl něco mít.

Abbás se zase nedočkal pádu Hamasu, který, jak doufal, přinese izraelská ofenziva. On i egyptský prezident Husní Mubarak udělali v posledních třech letech všechno, aby Hamas podryli a vyvolali jeho pád, ale Gazané nerevoltují a popularita hnutí neslábne navzdory mezinárodní izolaci a zhoršeným životním podmínkám. Novou realitu vytvořily i parlamentní volby v Izraeli. Většinu v Knesetu získala pravice a sestavením vlády byl pověřen předseda Likudu Binjamin Netanjahu, přestože získal o jedno křeslo méně než Kadima Cipi Livni. Ta zřejmě do Netanjahuova kabinetu nevstoupí a pravicová vláda, která se v současnosti rýsuje, nedává velkou naději, že mírová jednání o budoucím palestinském státě někam povedou - pokud vůbec nějaká budou. Nikam ostatně nevedla ani ta dosavadní, v kterých odcházející premiér Ehud Olmert nabízel obrovské ústupky. Nekompromisní postoj, který Abbás uplatňoval, mu větší popularitu u Palestinců nepřinesl, a samospráva propásla další šanci na vznik nezávislé Palestiny.

Svou roli hraje i přístup nové americké vlády Baracka Obamy, která podle Abbáse vytvoření společné vlády s Hamasem na rozdíl od George Bushe schvaluje. A tak Abbás prohlásil, že "jedinou obranou proti příští izraelské vládě je palestinská jednota". Na znamení dobré vůle propustil 42 ze zhruba 400 vězněných členů Hamasu na Západním břehu a Hamas zrušil domácí vězení několika příslušníkům Fatahu. V únoru se oba rivalové poprvé po dvou letech čtyřikrát sešli a v úterý začalo v Káhiře za prostřednictví Egypta společné jednání na vysoké úrovni - Hamas zastupovali Mahmúd Zahar z Gazy, ale i Músa Marzúk z exilového křídla v Damašku a Fatah veteráni Ahmad Kurája s Nabílem Šásem. Rozhovorů se zúčastnilo i třináct dalších palestinských frakcí, včetně teroristického Islámského džihádu.

Vedoucí obou delegací po jednání oznámili, že se shodli na nutnosti sestavit vládu národní jednoty a reformovat bezpečnostní složky. Souhlasili také s výměnou vězňů a okamžitým zastavením vzájemných mediálních útoků a vytvořili pět komisí, které budou jednat o detailech. Přestože je cesta ke společnému kabinetu ještě dlouhá, pozorovatelé se kloní k názoru, že tentokrát je smíření pravděpodobné. Méně šancí však dávají uplatnění případných dohod v praxi.

Ani jedné straně však nejde o palestinský lid. Oba zapřísáhlí nepřátelé se potřebují - Abbás doufá, že usmíření s Hamasem legitimizuje jeho předsednický mandát, který si svévolně o rok prodloužil, a Hamas je bere jako cestu k otevření hranic, uznání své vlády a ovládnutí celého palestinského území. Obě hnutí také nesmírně stojí o mezinárodní finanční prostředky, které přinese pondělní dárcovská konference.

Pravděpodobnějším vítězem tohoto nového rafinovanějšího kola mocenského boje je Hamas. Fatah se dodnes nezreformoval a pro Palestince zůstává zkorumpovaným spolkem prospěchářů.

Je rovněž třeba zdůraznit, že ani Egypt, ani samospráva nevyzvaly Hamas k uznání Izraele a splnění ostatních mezinárodních podmínek ukončení bojkotu. Mahmúd Zahar dnes pro jistotu výslovně zdůraznil, že to Hamas neudělá a nevzdá se ani pašování zbraní. Společná vláda s Fatahem by teroristy ještě více posílila, aniž by Hamas přijal jakýkoli ústupek, a udělala z nich legitimní hráče na mezinárodní scéně - k nesmírné radosti Západu, který dlouhodobě hledá záminku, jak bojkot Hamasu ukončit. Účast teroristů v palestinské vládě by však zároveň usnadnila život Netanjahuově kabinetu, protože by mu poskytla legitimní důvod k přerušení mírových jednání. Vznik samostatné Palestiny tak bude zase o něco méně reálný.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .