Zablokovaný parlament v SRN

20. červen 2006

V německém parlamentu, Bundestagu, to vypadá následovně: CDU a CSU, tedy křesťanští demokraté či unionisté tam mají 226 hlasů, SPD, tedy sociální demokraté 222 hlasů a ostatní tři strany: liberálové, levice a zelení každá okolo padesáti hlasů.

Výsledek: Absolutní většina velké koalice, která v Německu vládne již půl roku, umrtvila parlament. Opozice je bezmocná.

Jak to vypadá v praxi? Podívejme se třeba na zasedání prestižního právního výboru, který má 31 členů, tradičně výlučně renomovaných právníků, kteří mají za úkol detailně přezkoumávat návrhy zákonů. Gremium funguje jako parlamentní justiciár. Dříve velice namáhavá a zdlouhavá jednání, trvající celé dny či měsíce, se od doby vlády velké koalice vyřizují během několika minut jako v soudní síni na divokém západě, napsal Der Spiegel.

V zasedací síni číslo 4300 parlamentu v Berlíně vše běží jak v továrně na cvičky u Bati: zákony jsou oběma velkými stranami odsouhlasovány v minutovém taktu. Otázky nebo oponentura není připuštěna. Když se poslanec levice Wolfgang Neškovič zeptal, jestli to mují jít tak rychle, sociální demokrat Joachim Stünker mu odpověděl: "Na takové pracovní tempo si musíte, pane kolego, zvyknout!" Zasedání za patnáct minut skončilo.

Velká koalice má dohromady 448 hlasů, 73 procent ze všech 614 mandátů, a proto si může v parlamentu dělat, co chce. Hlavně si určuje program a vůbec nerozlišuje mezi vládou a opozicí, dbá jen na proporční zastoupení. Výsledek: Tři čtvrtiny debaty v parlamentu zabírají pouze poslanci vládnoucí koalice a díky tomu prakticky nepřipustí nepohodlné debaty a témata.

Tři opoziční malé frakce jsou v takové situaci zcela bezmocné, protože ani ústava ani provozní pravidla zasedání parlamentu se o právech opozice nezmiňují. Vyčerpávající kontraverzní debaty z Bundestagu zcela zmizely a parlament se proměnil ve věčně souhlasící spolek, řekla bývalá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusser-Schnarrenberger. Je to dáno tím, že k pultu se většinou dostávají jen poslanci z vládnoucí koalice. Opozice se dostává ke slovu velice těžko a vládnoucí strany se jen samy chválí. Tak to vypadá hlavně v té době, kdy jsou v sále zapnuté televizní kamery pro přímý přenos. V tomto čase se nedostane na pořad ani jedno téma, které by mohlo vyvolat diskusi. Z převahy vládní koalice vyplývá, že v době zasedání parlamentu, které trvá vždy týden, má koalice možnost si určit tři témata, zatímco zanedbatelná opozice jen jedno, a to je velice často, jak si postěžoval poslanec zelených Volker Beck, projednáváno stejně až v pozdních večerních hodinách nebo v pátek odpoledne, kdy je o jednání parlamentu ve veřjnosti nejmenší zájem.

Podobně výhodně si vládní koalice samozřejmě rozdělila mezi sebou i všechny parlamentní posty. Každa funkce, která je spojena s nějakou prestiží, patří buď CDU a CSU, nebo SPD. Jako příklad uvádí redakce obsazení výboru pro kontrolu Spolkové zpravodajské služby, tedy německé variantě BIS. Dříve bylo zvykem, že by-li předseda z vládnoucí koalice, místopředseda byl vždy z opozice. Nyní je šéfem Siegfried Kauder z CDU a jeho zástupcem je Michael Hartmann z SPD. Podobně jsou i rozdělovány posty v dozorčích radách lukrativních podniků, jako je třeba der Deutsche Bundesbahn, tedy státní dráhy.

Der Spiegel ironicky připomíná: málokdy byla práce v parlamentu pro poslance tak příjemná a bez stresu jako nyní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání

Spustit audio