Za rovnocennost evropských plemen aneb Jak československá antropologie polemizovala s rasismem a nacismem

Názory zde prezentovanými se v kolektivní monografii Za rovnocennost evropských plemen. Československá antropologie tváří v tvář rasismu a nacismu zabývá skupina odborníků pod vedením historika Milana Ducháčka.

Čtěte také

Nacisté byli ke zvířatům ohleduplnější než k lidem, popisuje kniha Zvířata v Hitlerově říši

„Nové, na biologických a medicínských principech založené způsoby klasifikace obyvatel, uplatňované vedle sociální hygieny například v kriminologii, se však posléze stávaly východiskem pro opatření, na jejichž základě začali být dosavadní občané jako ‚jiní‘ vylučováni z majority, veřejně ponižováni a postupně zbavováni základních práv. A právě na sílící vliv nacisty propagovaných rasových teorií ve vědách o člověku, především v biologii, fyzické antropologii a medicíně, ale též v dalších oblastech produkce a recepce expertního vědění, se pokusili přední čeští přírodovědci, lékaři, antropologové, archeologové, etnografové a slovesní folkloristé roku 1934 zareagovat protestním vystoupením v podobě sborníku Rovnocennost evropských plemen a cesty k jejich ušlechťování.“

Neexistující árijská rasa

Jedním z přispěvatelů do protinacistického sborníku byl přední meziválečný antropolog Vojtěch Suk. Opakovaně zpochybňoval samotnou existenci árijské rasy, proti myšlence germánské nadřazenosti stavěl vizi rovnocennosti evropských ras a národů. Jenže vlastním praktickým výzkumem a svými závěry opakovaně konstatoval jejich nerovnost.

Zabýval se výzkumem tzv. primitivních lidských skupin. Ještě před první světovou válkou zkoumal na Istrii izolovanou komunitu rumunských Čičenů, sbíral antropologický materiál v Jihoafrické unii a Britské východní Africe a ve 20. letech působil jako misijní lékař mezi původními obyvateli na kanadském Labradoru:

Čtěte také

Josef Guttmann předpověděl osudy střední Evropy nejen mezi Hitlerem a Stalinem

„Pracovní postupy i konkrétní výzkumné techniky, které si aspirující antropolog-etnolog osvojil v těchto koloniálních kontextech, zcela zřejmě aplikoval také během svých výzkumných pobytů na Podkarpatské Rusi. Specifické podmínky na zdejší Verchovině mu například umožnily snímat velké množství obličejových masek. Experimentoval zde rovněž s nejnovějšími výzkumnými trendy, jako byly odběry a analýza krevních vzorků místních obyvatel. V obou případech přitom šlo o procedury, které byly časově i jinak náročné a v historických zemích by bylo znatelně obtížnější je provádět. Důležitou úlohu zde proto sehrálo uplatňování autority i určitá mocensky nevyvážená výměna. Suk totiž jako oplátku za účast ve výzkumech poskytoval zdravotní péči, která jinak nebyla v regionu dostupná,“ píše se v kolektivní monografii.

Více si můžete poslechnout v Ex libris. Připravila Veronika Kindlová.