Josef Guttmann předpověděl osudy střední Evropy nejen mezi Hitlerem a Stalinem

Odvážil se totiž kritizovat v rámci Komunistické internacionály (Kominterny) přístup německých komunistů vůči sociálním demokratům na konci Výmarské republiky. Ti svou ideologickou zaťatostí přispěli k nástupu Hitlera k moci, když zlomili hůl nad sociálně demokraticky orientovanými dělníky. Jedině jednotný postup levice radikální i umírněné měl podle Guttmanna možnost vytvořit protiváhu nacistickému nebezpečí.

Čtěte také

Nacisté byli ke zvířatům ohleduplnější než k lidem, popisuje kniha Zvířata v Hitlerově říši

Ovšem Kominterna se počátkem 30. let minulého století naivně a bohorovně domnívala, že vlastně o nic nejde – po krátkém období nacistické moci se dělníci vzbouří, Hitlera svrhnou, a naopak nastane čas proletářské revoluce.

Josef Guttmann s touto politikou nesouhlasil a začal to dávat najevo, nejprve v rámci KSČ, pak i veřejně ve svých článcích. Proto musel z kola ven. Jeho proces odcizení KSČ a moskevské centrále nabral na obrátkách v druhé polovině 30. let, kdy spolu se Závišem Kalandrou tvrdě kritizoval Stalinovy vykonstruované moskevské procesy.

Na podzim 1938 odjíždí do emigrace, nikoli na východ, ale oklikou do Švédska, kde pak požádal o americký azyl a v roce 1941 odjíždí natrvalo do USA.

„Renegát“ zmizel v Americe

Novodobým objevitelem Josefa Guttmanna se do značné míry stal Jacques Rupnik, francouzský politolog a mimořádný znalec české moderní historie. A kniha Josef Guttmann a osudy střední Evropy mezi Hitlerem a Stalinem (vyd. ÚSTR v roce 2023) je Rupnikovým dílem – editor sesbíral (a v případě z anglických originálů přeložil) všechny podstatné texty vzniklé jak v Československu před válkou, tak v USA mezi roky 1945 až 1956, kdy Guttmann v poměrně mladém věku zemřel na infarkt.

Čtěte také

Stalinovy poslední a následující dny aneb Od smrti k pádu kultu diktátora

Rupnik se ke Guttmannovi dostal koncem 70. let jako doktorand Harvardské univerzity se zájmem o dějiny KSČ. Osobnost bývalého šéfredaktora Rudého práva a pozdějšího „renegáta“ ho zaujala už jen proto, jak zdánlivě beze stopy Guttmann zmizel po svém odchodu z Československa.

Všechny další texty v Americe psal Guttmann pod pseudonymy. Nepatřil ke krajanské komunitě, psal už pouze anglicky pro politologické revue a pod dvěma pseudonymy. Jeho exilové texty jsou tematicky často odlišné od toho, co psal ve 30. letech. V jednom se ovšem neliší – v kritice stalinské politiky.

Nově se Guttmann stal analytikem totalitních režimů, zabýval se fenoménem holocaustu a antisemitskými procesy (soudními i společenskými) v obou totalitních státech, Hitlerově i Stalinově. A jako jeden z prvních politických analytiků na Západě se začal zabývat antisemitskými rysy procesu s Rudolfem Slánským.

Proč číst Guttmanna? Včas prohlédl ruskou rozpínavost

Další oblastí jeho zájmu se stala důkladná, přesná a místy dost sarkasticky pojatá analýza hospodářského vykořisťování sovětských satelitů. A doslova jasnozřivě dnes vyznívají jeho texty jako například Hrozba neutralismu, kdy bez obalu a tvrdě doporučoval demokratické Evropě za železnou oponou, aby se začala urychleně starat o svou obranu před ruskou hrozbou.

Čtěte také

Kdy vypukne válka? Ptá se polský historik a bohemista Piotr Majewski ve studii o krizi v roce 1938

Kdo chce mír, musí se chystat na válku – toto nepříjemné a přitom velmi realistické pravidlo Guttmann vyznával v době (znovu) vrcholícího stalinského teroru u nás i v samotném SSSR, na přelomu 40. a 50. let. Zmíněný text jako by promlouval k naší dnešní situaci s Putinovým Ruskem – jeden citát za všechny:

„Nelze však očekávat, že sovětská hrozba zmizí jen proto, že si jí nikdo nebude všímat. […] Evropská inteligence by tuto pravdu měla znát a říkat ji. Namísto toho mnozí jen hlásají neutralistické výmluvy.“

V poslední době se zdá, že to Evropa konečně začíná chápat.

Poslechněte si celé Ex libris v audiozáznamu. Připravil Jan Sedmidubský.