Za nezávislé filmy hrozí v Íránu vězení. Šíří se svépomocí i s českou podporou

Lidé v ulicích Teheránu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lidé v ulicích Teheránu

Z čeho vyrůstají nepokoje, které na přelomu loňského a letošního roku zachvátily Írán? „Národ nepovstane kvůli jediné věci, lidé si stěžují skoro na všechno. Možná to začalo kvůli ekonomickým problémům, ale teď je v tom o hodně víc,“ říká herečka a scénáristka Marjam Moghaddamová. Společně s režisérem Behtášem Sanaíhou v Česku představila dokumentární film Neústupná diplomacie pana Naderiho o muži, který se výrobou koberců snaží usmířit íránské a americké politiky.

Nezávislí filmaři obecně mívají tendenci kritizovat a chtějí to dělat svobodně. V oficiálních a státech podporovaných filmech to ale být nemůže. „Jakmile cokoli kritizujete, nebo jen ukazujete někoho, kdo jednoduše není šťastný, tak podle úřadů očerňujete,“ přibližuje íránská herečka.

Film se společensky kritickým scénářem prý od úřadů ani nedostanou povolení natočit a šířit se tak může jen prostřednictvím nelegální distribuce. Týká se to domácích i zahraničních snímků, jejichž počet jde do tisíců.

Nezávislí ve vězení

Íránci jsou podle Moghaddamové skeptičtí ke státním médiím, většina lidí prý sleduje satelitní vysílání, například perskou verzi BBC, CNN nebo Hlas Ameriky a další. „Se satelity to máte jako s hidžáby. Policie kontroluje, jestli mají ženy zahalené vlasy, ale jakmile projde, tak si je zase poodhalí. Policie satelity zabavuje, ale lidé si je vzápětí pořídí znovu,“ vysvětluje.

Zatímco třeba ve Spojených státech si mainstreamový a nezávislý film vypomáhají. Naproti tomu v Íránu filmaři hlavního proudu vydělávají na laciných komediích, ale necítí žádnou solidaritu s těmi nezávislými. „Jsme to přitom my, kdo íránský film propagujeme ve světě, ale máme prázdné kapsy,“ stěžuje si herec Abed Abest.

Íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví v roce 1977, dva roky před islámskou revolucí

Za svobodnou filmovou tvorbu ale v Íránu hrozí i tresty. V poslední dekádě dokonce dva nezávislí filmaři skončili ve vězení s několikaletými tresty, a to za protirežimní propagandu a snahu ohrozit národní bezpečnost.

Česko-íránská spolupráce

Vybrané snímky mohli čeští diváci vidět na lednovém Festivalu íránského filmu v Praze. Podle jeho organizátora Kaveha Daneshmanda vzniklo i několik česko-íránských koprodukčních filmů, jako například Obyčejný člověk, Podzimní vzpomínky nebo Neústupný. A na dalších třech se pracuje s podporou českého Státního fondu kinematografie.

„Náš festival kromě toho podporuje i české ministerstvo kultury, hlavní město Praha a Brno, naopak z Íránu žádnou podporu nemáme, a to ani ze soukromých zdrojů. Jsme závislí na dobrovolné práci a příspěvcích,“ přiznává Daneshmand. Organizátoři si ale velmi vybírají, od koho podporu přijmou, protože chtějí zůstat nezávislí.

Co spojuje český a íránský film? V čem je spolupráce prospěšná pro Česko? Poslechněte si celé Zaostřeno >>