Za Cyrilem a Metodějem do Říma

Řím byl tentokrát opravdu emociální, provazy deště se střídaly s květnovým sluncem, a tak jsem vždycky měla co dělat, abych se schovala do nejbližší kavárny. Naštěstí nastala zrovna sluneční fáze, když jsem se blížila od Kolosea k bazilice svatého Klimenta, k cíli své odpolední cesty.

Bazilika patří mezi nejvýznamnější sakrální stavby Říma, pod úrovní chodníku ulice San Giovanni di Laterano jsou totiž skryta ještě dvě další podlaží, která byla objevena při archeologických vykopávkách v 19.století.

V nejstarší a nejspodnější části se nacházela pohanská svatyně uctívání boha Mitry z doby prvního a druhého století po Kristu a v prostřední části se potom nacházel původní hrob svatého Cyrila.

Po čtyřiceti měsících působení na Velké Moravě byli solunští bratři povoláni do Říma k papeži. Před branami města se objevili v roce 867, kam je přišel přivítat Hadrián II. a projevil tak poutníkům nebývalou úctu.

Jistě k tomu přispělo to, že Konstantin s Metodějem přinášeli do Říma tělesné ostatky svatého Klimenta, které si na Velkou Moravu vzali z předchozího působení na Krymu.

Tento dar jim ulehčil pozici při obhajobě slovanské liturgie a zapříčinil i vlídnější postoj římského kléru. Jejich cesta měla také politický rozměr, Konstantin s Metodějem chtěli vymoci pro svého chlebodárce knížete Rostislava moravské biskupství.

To se však při této první společné cestě obou bratrů nepodařilo, neboť Konstantin v Římě onemocněl a vstoupil do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril a zakrátko zemřel. Arcibiskupem Panonie, kam patřilo i území Velké Moravy, byl jmenován Metoděj až při své druhé cestě do Říma.

S historikem a archivářem Tomášem Černušákem z Moravského zemského archivu jsem se setkala v atriu baziliky, abychom si popovídali o samotné bazilice, jejím významu i cestě soluňských bratří do Říma.

Od něj jsem se dozvěděla zajímavý a spletitý osud Cyrilových ostatků, které jsou v bazilice skutečně uloženy v malé skříňce v postranní kapli napravo od hlavního vchodu.

Hrob o čtrnáct let staršího bratra Metoděje, který zemřel na Moravě, se doposud nepodařilo spolehlivě identifikovat.

Logo|foto:Český rozhlas

Do složité sítě tehdejší mocenské evropské politiky jsem nahlédla s pomocí dalšího hosta pořadu, profesora Libora Jana z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Ve vztazích východu a západu, východních křesťanských patriarchů a rozpínajícího se církevního státu představovaného papežským stolcem, se ocitli právě Cyril s Metodějem a museli si tohoto faktu být vědomi.

To, že na Velkou Moravu nepřišli věrozvěstové vysláni papežem, ale byzantským císařem Michaelem III., způsobilo prvotní odmítnutí Rostislavovy žádosti papežem Mikulášem I.

Také v důsledku politických bojů ve střední Evropě na počátku 10.století byli žáci Cyrila a Metoděje z Velké Moravy vyhnáni a našli útočiště v dnešním Chorvatsku, Bulharsku a u Ochridského jezera na makedonsko-albánské hranici. Tam jsou dva z prvních následovníků - počátníků také pochováni - svatý Kliment Ochridský (neplést se svatým Klimentem v Římě) a svatý Naum.

Pokus o zavedení slovanské liturgie se nakonec nepodařil, to však nic nemění na významu cyrilometodějského období na Velké Moravě z hlediska náboženského a kulturního.