Vzpoury diplomatů

Profesionál za takové situace tiše zuří, amatér polemizuje v médiích. Dopustí-li se diplomat osobního názoru, zpravidla to zničí jeho diplomatickou kariéru. Konkrétně jsou nyní ohroženi naši velvyslanci u OSN a Evropské unie. První proto, že ministra zahraničí obvinil ze lži, druhý pak za komentář k vládní krizi, jejíž řešení označil za nevkusné, tragikomické a nesrozumitelné. Bez ohledu na to, zda mají pravdu, anebo se mýlí, jako diplomaté jsou diskvalifikováni. Svými výroky nepřímo oznámili, že si práva na svobodné vyjádření vlastního názoru cení více než svého zaměstnání v diplomatických službách.

Co je z pohledu profese velvyslance selháním, ovšem nemusí být chybou z perspektivy dalších aktivit dotyčného mimo rámec diplomacie. Jde o to, co bylo předmětem vzpoury. Když před dvěma lety naše velvyslankyně v Kuvajtu kritizovala stažení české polní nemocnice z Iráku, vláda ji za překročení kompetencí odvolala, ale veřejnost její postoj ocenila zvolením do Evropského parlamentu. Něco podobného se sotva přihodí velvyslanci Kmoníčkovi, který vešel do konfliktu s ministrem ve vlastní věci a přes noviny polemizuje s výhradami, které padly v debatě za zavřenými dveřmi, u které navíc ani nebyl. Ani v případě velvyslance Kohouta ovšem trefné posouzení vládní krize nepředstavuje nějaký jednoznačný politický kapitál. Posuzuje děj, ve kterém se jednu chvíli jako kandidát na premiéra osobně angažoval. Když zkrátka tři dělají totéž, není to totéž.