Významný muž z Washingtonu

I když ví, že proti armádě Spojených států nemá velkou šanci, chce se bránit do posledního muže.

Američané ovšem nepotřebují porazit potrhlého mexického generála a chtějí s ním tedy vyjednávat. Generál Max připouští jednání jen s významným představitelem Bílého domu, pošlou tedy za ním třetího tajemníka latinskoamerického odboru na ministerstvu zahraničí. Max se pochopitelně urazí a úředníka z pevnosti vyžene.

V roli hrdinného generála Maxe byla minulý čtvrtek Česká republika. Na vzácnou návštěvu z Ameriky se připravoval premiér Mirek Topolánek, vicepremiér Alexandr Vondra, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a také šéf opozice Jiří Paroubek.

Těšili se na to i novináři. ČTK ohlásila, že přijede vysoký představitel amerického ministerstva zahraničí Danielem Fried, pro Mladou frontu Dnes byl Fried náměstkem ministryně zahraničí Condoleezy Riceové.

Setkání proběhla a významný muž z Washingtonu informoval českou politickou elitu, že americká vláda pošle do Iráku 20 tisíc vojáků, že během roku se rozhodne, jestli Spojené státy umístí v Česku raketovou základnu, a že Kongres začne jednat o zrušení víz pro Čechy. Jestli se tedy nebavili o ničem navíc, jsou to samé známé věci.

Divná na tom je jedna věc - proč premiér a šéf opozice přijímají náměstka ministryně zahraničí? Samozřejmě Češi musí vědět, kde je jejich místo, a nemohou předpokládat, že s jejich premiérem bude jednat rovnou prezident George Bush. Proč ale s premiérem nejedná ministryně zahraničí? Pokud Topolánkovi stačí náměstek, shazuje tím sebe i Českou republiku - napříště už není důvod, aby washingtonský ministr do Prahy jezdil. Jenže to ještě není nejhorší. Kdyby alespoň šlo o náměstka. Ve svém proamerickém nadšení to novináři s hodnocením Daniela Frieda trochu přehnali. Condoleeza Riceová má šest náměstků a padesát tajemníků, kteří řídí jednotlivé odbory. Fried je jedním z těchto tajemníků, v Česku bychom řekli, že je ředitelem odboru.

Z pohledu Ameriky tedy není Česko zemí druhé, nebo třetí, ale přímo čtvrté kategorie. Je tedy pravda, že Topolánek, Vondra, Schwarzenberg a Paroubek dopadli lépe, než mexický generál Max. Zatímco k němu na Alamo přijel až třetí tajemník latinskoamerického odboru, za Topolánkem vyrazil hned první tajemník evropského odboru.

Na druhé straně, na rozdíl od mexického generála přijali vrcholní čeští politici tajemníka s úctou.

Aby to bylo úplně jasné - Topolánek a ministr zahraničí přijali člověka, se kterým by měl oficiálně mluvit ministerský náměstek. Už tím by dala Česká republika najevo, že má k Americe dostatečnou úctu.

Zůstává tedy otázka: Proč to Topolánek a po něm i Paroubek udělali? Odpověď je přesně taková, jakou bychom čekali, jen si ji zatím nechceme přiznat. Mezinárodní pověst Česka upadá. Zahraniční státníci ani diplomaté nevidí nejmenší důvod, proč by jezdili do země, o které není jasné, jestli je premiér v demisi, skládá vládu, anebo se ji chystá rozpustit.

Sedmiměsíční skládání vlády je ostuda, kterou pochopitelně Čechům nikdo nevyčítá. Nikdo si jich ale ani nevšímá. Proto může být premiér rád, když přijede z Washingtonu alespoň tajemník.

Nepříjemné je to především z jednoho důvodu. Česko je země mezi Saskem a Rakouskem a celou svou společenskou strukturou, průmyslovou tradicí a politickou zkušeností patří do západní části střední Evropy. Češi měli smůlu, že v Rakousku-Uhersku nedosáhli důstojného postavení. Jako nejvíc rozvinutá země nejvíc trpěli pod poklopem Rady vzájemné hospodářské pomoci. Koneckonců je namístě i lehké rozčarování, že při přijímání do Evropské unie případně v přístupu na pracovní trhy západu jsou Češi v kategorii zemí ležících mnohem dál na východ - tedy Lotyšska a Rumunska. Přitom je Česko z nových členských států Unie největším obchodním partnerem Německa a pracovní migrací mu obyvatel přibývá. Evropská unie to ocenila tím, že Česku svěřila jako první z nových zemí unijní předsednictví.

Dobrou pověst jsme však vinou politiků ztratili. Pokud nás dnes řadí do neurčitého prostoru mezi Polsko, Balkán a Ukrajinu, můžeme si za to sami. Na nespravedlnost druhých si přitom nemůžeme stěžovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .