Vytvořte úřednickou vládu!

Vždyť už v létě postavil Topolánek vládu bez ohledu na předjednanou podporu ve sněmovně a nyní připouští, že se to může zopakovat. V této souvislosti by bylo zajímavé zdokumentovat, o čem politici neustále diskutují. Karty rozdané ve volbách se totiž nijak zásadně nezamíchaly a variant řešení je rovněž omezené množství. Když se k tomu přidá svým způsobem daný okruh zásadních problémů, které musí nový kabinet řešit, při průměrných komunikačních schopnostech by na stole už dávno mělo ležet nějaké řešení. Zatím tomu tak není a člověk, který se ještě alespoň trochu o povolební vyjednávání zajímá, se musí nutně ptát, proč?

Jedním z vysvětlení může být hra s časem. Občanští i sociální demokraté mohou spoléhat buď na slabší nervy protivníka, nebo na únavu voličů, kteří jim po několikaměsíčním maratónu odpustí to, že se nesmiřitelní předvolební rivalové nakonec dohodli na společné vládě. Vyloučit ani nelze zákulisní boj o vliv na bezpečnostní složky, který může brzdit dohodu. Různé skandály před volbami, cílené úniky informací a otevřená kritika některých policistů či útvarů z úst politiků, mohou k takovýmto spekulacím svádět. V neposlední řadě nelze samozřejmě ani vyloučit to, že politici nezvládají roli, do které se dostali a že se obklopili lidmi, kteří jim nejsou schopni ukázat schůdnou cestu ven z bludného kruhu. Přitom už měsíce je zřejmé, že pokud mají mimo hru zůstat komunisté, musí se na nějakém řešení dohodnout ODS, ČSSD, lidovci a zelení, nebo alespoň tolik poslanců ze zmiňovaných stran, kolik by ve sněmovně zajistilo kabinetu získání důvěry. Není to sice vysoká matematika, přesto politici nejsou schopni neustále dopočítat alespoň do sto jedničky. Možná, že by neuškodilo, kdyby na matematické lekce získali další čas.

Třeba tím, že by se zatím dohodli na úřednické vládě. Tu by musel vést už jmenovaný premiér Topolánek. Dohoda by mohla obsahovat závazek, že v případě definitivního vyjednání podoby nové vlády, budou jednotliví ministři vyměněni a nedojde k demisi vlády, jako celku. Úřednický kabinet by do té doby mohl spravovat zemi v duchu programové dohody, na které se usilovně pracuje. Politici, s výjimkou Topolánka, by se nemuseli zdržovat vládnutím a mohli by dál vesele vyjednávat. Ve sněmovně by pak mohly bez ideologických předsudků procházet jednotlivé vládní návrhy, které by posunovaly zemi krůček po krůčku k nevyhnutelným reformám. Přitom by politici mohli veřejnosti tvrdit, že si nezadali s protivníkem a že až dohodnou vládu podle svých představ, odstartují konečně pořádné reformy bez velkých kompromisů.

Jednotlivé politické strany by bez valného zájmu veřejnosti mohly pokračovat v permanentní předvolební kampani. Úřednický kabinet by mohl v klidu připravovat předsednictví země v Evropské unii. Po podzimních krajských volbách v roce 2008 by jednotlivé politické strany vysvětlily veřejnosti, že z jejich pohledu dopadly volby úspěšně a že jsou de facto jejich vítězi. Pozice předsedů dvou nejsilnějších stran v zemi by tak i nadále zůstala pevná a jednání o nové vládě by mohlo dál nerušeně pokračovat. Třeba až do roku 2010, kdy by byly vypsány řádné volby do Poslanecké sněmovny.

Spokojeni by mohli být téměř všichni. Země by byla spravována určitě lépe, než v době bezvládí a možná lépe než pod krkolomně složenou koaliční vládou. Politici by měli pocit, že neztratili nervy a zbytečně neustoupili protivníkovi. Třeba by i ve víru nekonečného vyjednávání zapomněli na vyhrocenou předvolební kampaň a tím si nezúžili manévrovací prostor pro nové vyjednávání po volbách. Samozřejmě jde o nadsázku. Nezní však méně absurdněji, že slova Mirka Topolánka po půlročním vyjednávání. Tedy, že do konce příštího týdne bude mít prezident republiky jména nových ministrů bez ohledu na to, zda bude mít pro kabinet předjednánu důvěru ve sněmovně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .