Výtah do vesmíru zase o něco blíže

29. únor 2016
02170471.jpeg

Myšlenka kosmického výtahu je stará více než 50 let. Pro vědce ale i kosmické agentury je to velmi zajímavá možnost, jak relativně levně dopravovat materiál ze Země do vesmíru. Odpadla by totiž nutnost konstruovat drahé a neefektivní rakety.

Problém byl doposud v materiálu. Vědci neměli k dispozici materiál, ze kterého by se lano dlouhé 36 tisíc kilometrů dalo uplést. Günther Kletetschka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ale ve spolupráci s japonskými vědci nabízí řešení: vlákno z nanotrubiček.

„Mají malou hustotu, jsou lehké , takže když se propočítá váha provazu, který by člověk musel spustit z geostacionární družice dolů k zemi, tak žádný materiál sám sebe neunese, ale materiál z nanotrubiček to dokáže,“ uvedl v Magazínu Leonardo vědec.

Výtah by se stavěl tak, že na geostacionární dráhu by se umístila družice s variantou navijáku, ze kterého se na jednu stranu bude odmotávat lano směrem k zemi, a na druhou stranu lano s protizávažím.

Čtěte také

Günther Kletetschka dodává, že vznikají reálné plány na stavbu kosmického výtahu z nanotrubiček.

„Na jejich základě vznikl i národní program Japonska, který si dává za cíl, že do roku 2050 uskuteční výtah do vesmíru. Japonci jsou přesvědčeni, že budou moci vybudovat obrovskou sluneční elektrárnu, a tím si vyřeší všechny energetické problémy a obejdou se bez jaderné energie.“

O nanotrubičkách se už dlouho mluví jako o materiálu budoucnosti. Mají výborné vlastnosti v rámci pevnosti, tuhosti nebo elektrické a tepelné vodivosti. Jejich většímu rozšíření ale zatím bránila náročnost výroby.

Vlákno z nanotrubiček, které navrhl Günther Kletetschka ve spolupráci s japonskými vědci ale možná řadu problémů vyřeší: podařilo se najít způsob, jak miliardy nanotrubiček spojit tak, aby vzniklo nanovlákno, které se plete pomocí přacího stroje.

Tyto nanotrubičky se vyrábějí ve vakuové peci zahřáté asi na na 800 stupňů. „Při této teplotě se vypařuje chlorid železitý, který v podobě plynu reaguje s acetylenem, který se do vakuové trouby spouští,“ vysvětlil vědec.

„Tím se oddělí chlor od železa, jehož vrstva se začne tvořit na stěnách vakuové trubice, a na ní se potom vytváří nanotrubičky, z nichž každá má asi 1 milimetr délky,“ popsal proces výroby Günther Kletetschka.

Spustit audio
autoři: Marek Kuchařík, Ondřej Novák, Ondřej Čihák