Vystresovaným pulcům naroste delší ocas

Živočichem, se kterým vědci experimentovali, byly žáby – přesněji řečeno jejich larvální stádium. Je známo, že vyvíjející se pulci reagují na okolní podmínky, například ti, kteří žijí ve vysychajících tůňkách nebo v prostředí plném predátorů, co nejvíce urychlují svou metamorfózu v žábu. Přežít a dospět v nebezpečném prostředí jim usnadňují stresové hormony. U dospělých jedinců je jejich působení omezuje na to, že svým výlevem organismus připraví na reakci „fight or flight“, tedy boj nebo útěk. U pulců však mohou zasáhnout i do samotného vývoje těla tak, aby dokázalo co nejlépe unikat predátorům.

Vědci z Michiganské univerzity chovali pulce skokanů lesních (Rana sylvatica) v nádržích, do kterých umístili malé klícky s larvami vážek. Právě ty jsou hlavním přirozeným nepřítelem pulců. Larvy vážek byly krmeny živými pulci, kteří do vody uvolňovali poplašné feromonové signály. Pulci, kteří byli před larvami v bezpečí, ale opakovaně zažívali „chemický alarm“, měli zvýšenou hladinu stresového hormonu kortikosteronu. Další experimenty probíhaly v laboratoři, kde vědci jiné pulce vystavili působení feromonu nebo samotného kortikosteronu. V obou případech měl pokus stejný výsledek: pulcům narostl větší ocas než těm, kteří během svého vývoje nebyli ničím stresováni.

Působení stresového hormonu na růst ocasu je zřejmě přímé. Chirurgicky oddělený ocas pulce, který vědci umístili na Petriho misku s kortikosteronem, během několika dní povyrostl. Význam zvětšeného ocásku pulců pak demonstrovalo umístění pulců s normálním a zvětšeným ocáskem do nádrže s volně se pohybujícími larvami vážek. Pulců s velkým ocáskem, díky kterému mohli larvě lépe unikat, přežilo mnohem více.

Zdroj: University of Michigan