Výstava v koncentračním táboře Flossenbürg

Ke konci války zde byli zavražděni i účastníci atentátu na Hitlera. Výstava Koncentrační tábor Flossenbürg, která je instalována v budově bývalé prádelny a vězeňských lázní, nabízí po prvé po šedesáti dvou letech od osvobození komplexní pohled, jaké si toto místo zasluhuje. Oživuje tak nejen tragické místo zapomenuté kamenické obce, ale odstraňuje velký deficit ve výzkumu událostí, které se zde udály v letech 1938 až 45.

Aby výstava mohla být důstojně instalována, musely být pracně získány materiály v německých i mezinárodních archivech, muzeích a sbírkách a ty pak pečlivě aktualizovány. Po mnohaleté práci se podařilo zmapovat působnost tábora, sestavit databázi vězňů a provést archeologické výzkumy.

Tak se podařilo shromáždit fotografie, filmy, umělecká díla, zvukové nahrávky a dokumenty o jeho historii. Jak namáhává byla tato práce, vyplývá již z faktu, že táborem prošlo od května 1938 do května 1944 22 tisíc mužů.. V posledním válečném období k tomu přibylo dalších 78 tisíc vězňů, z toho 16 tisíc žen. Přes polovinu tvořili sovětští a polští občané. Z 22 700 Židů pak šlo o osoby pocházející z Polska a Maďarska. Z území tehdejšího Československa bylo sem posláno 4 263 osob a z evropských národů tak zaujímáme šesté místo. Gestapo a německá kriminální policie sem v prvním období posílala především politické odpůrce nacistického režimu a lidi, kteří neodpovídali "nacionálně socialistickému národnímu společenství". Z devadesáti procent to byli vězňové v tzv. ochranné vazbě gestapa a k nim patřili i Židé, Romové a homosexuálové.

Na výstavě jsou umístěny četné fotografie těchto osob z celé Evropy se životopisy, jakož i jejich osobní věci včetně působivých maleb vzniklých v táboře. Češi zde zaujímají čestné místo. Od začátku v táboře umírali vězňové, kteří museli nelidsky pracovat v nedalekém kamenolomu. Smrt nastávala vysílením, zmrznutím i svévolnými vraždami. Jejich strážci v uniformách SS byli pro ně stálou hrozbou, protože každé setkání s nimi znamenalo smrtelné nebezpečí. Od února 1941 byli vězňové vražděni ve velkém rozsahu podle určitých skupin. V cílených akcích byli vražděni polští a sovětští zajatci, zahraniční vězni na otrockých pracích, jakož i staří, nemocní a tělesně postižení vězni. Mezi nimi bylo mnoho příslušníků odporu. Ze 100 tisíc vězňů v centrálním a pobočných táborech v Čechách, Bavorsku a Sasku prokazatelně nejméně 3O tisíc nepřežilo. SS se sice snažila masové vraždy provádět tajně, ale nepodařilo se jí to utajit již jen proto, že ve vzduchu byl cítit pach z táborového krematoria.

Pietně upravený prostor, nazvaný Údolí smrti, s popravištěm, krematoriem, pyramidou z popele zavražděných, s prostranstvím národů osázeném pamětními deskami s počty zavražděných, je svědectvím utrpení a bolesti. Nad ním vede cesta ke kapli "Ježíš v žaláři", která byla postavena z kamenů zbořených strážních věží. K ní pak přiléhá hřbitov s pozůstatky obětí pochodu smrti a židovská modlitebna. Pachatelé těchto vražd, jak připomíná publikace vydaná u příležitosti výstavy, byli potrestáni vesměs pouze nízkými tresty.

Celé prostranství bývalého koncentračního tábor Flossenbürg je zdarma přístupné a přilehlá parkoviště a sociální zařízení počítají se zvýšenou návštěvností. Od překročení státní hranice u Rozvadova je cesta perfektně vyznačena a trvá necelých třicet minut. Shlédnutí výstavy a prostranství tábora je hlubokým zážitkem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

,