Vysoce kvalitní děti

Tito odborníci podle ní údajně na semináři pro poslance uvedli, že v dětských domovech zůstávají jako nedoporučené k adopci děti nemocné, či děti romského původu. Vysoce kvalitním dítětem se tedy zřejmě v kruzích odborníků na rodinnou politiku myslí dítě zdravé a bílé. A paní poslankyně prý, když hovořila o vysoce nekvalitních dětech, měla na mysli ty, které viděla v dětských domovech, čímž nejspíše měla na mysli něco, jako že jsou zbožím či komoditou, která jde v procesu adopcí špatně na odbyt.

Protože si sama osvojila dítě z dětského domova, dotčeně se proti kritice ohradila. Jenomže ani kdyby se rovnou obhajovala tím, že sama adoptovala dítě v uvozovkách vysoce nekvalitní, či pouze průměrné kvality, stejně by bylo pozdvižení ve sněmovně na místě. Pokud totiž chtěla upozornit na realitu procesu osvojovaní dětí v Česku, měla říct, že ve vysoce nekvalitní společnosti mají nejmenší šanci na adopci děti různě zdravotně či společensky handicapované, které rodičovskou lásku nejvíce potřebují. To by bylo pravdivé a přesné. Celý problém spočívá v tom, že se člověk rodí jako vysoce kvalitní, ale do vysoce nekvalitního světa. A paní poslankyni to zřejmě uniklo stejně jako mnoha jiným lidem proto, že postrádá nějaký ten zlomek své původní vysoké dětské kvality. To bývá smutné. A jde z toho strach.