Výsledky voleb v Bosně

V zemi, kde od roku 1992 do roku 1995 zuřila občanská válka, při niž zahynulo čtvrt milionu lidí, proběhly o víkendu všeobecné volby.

Jejich výsledky ukázaly, že ani 11 let po skončení bojů nezmizely hlavní důvody rozdělení země. Zatímco muslimští a chorvatští voliči hlasovali pro strany, které usilují o jednotnou Bosnu a Hercegovinu, v srbské části země se nejvíce občanů vyslovilo pro kandidáty Svazu nezávislých sociálních demokratů premiéra Milorada Dodika. V tomto případě však není hlavním bodem politiky sociální program, ale možnost odtržení srbské části Bosny od země. Srbští sociální demokraté budou mít ve funkci prezidenta Republiky Srbské, zástupce v kolektivním prezidentském orgánu Bosny a Hercegoviny a většinu mezi srbskými zástupci v parlamentech na všech úrovních. Co to znamená? Země je stále rozdělena. Zatímco Bosňáci a Chorvati jsou ochotni přistoupit na myšlenku jednotného státu a především si slibují urychlení integrace s Evropskou unií za podpory kandidujícího Chorvatska, Srbové volí spíše příklon ke své mateřské zemi, která se po odtržení Černé Hory stala znovu nezávislým státem. Předseda vlády srbské části Bosny, která představuje 49 procent jejího území, Milorad Dodik, slíbil voličům dokonce možnost referenda o odtržení, nicméně tato alternativa je téměř nemožná. Rozdělení Bosny a Hercegoviny odporuje daytonským dohodám. Jenže v nich se nemluvilo o vývoji v ostatních částech bývalé Jugoslávie. Srbové se s myšlenkou jednotné Bosny nikdy neztotožnili a v době, kdy se rozpadlo srbsko-černohorské soustátí a vyloučená není ani nezávislost Kosova, považují mezinárodní společenství za nepřátelský faktor. I když zároveň na všech úrovních zaznívají hlasy o integrační budoucnosti s Evropskou unií, pochopitelně zejména v hospodářské oblasti. Jenže ani Evropa, ani Spojené státy nové rozdělení Bosny nechtějí. Investovaných miliard dolarů, které často nenávratně zmizely ve finančním mlýnu poválečné země už bylo přeci jen dost. Ozývají se i hlasy, že si v Bosně za zahraniční peníze hrají na demokracii. Dvě části Bosny jsou skutečně zatím zcela odlišné, kromě špatných sociálních podmínek a vysoké nezaměstnanosti kde je situace poměrně stejně nepříznivá. Republika Srbská se jeví jako národní unitární stát, zatímco muslimsko chorvatská část je dělena na kantony a jak přiznávají sami tamní představitelé, má země na všech správních úrovních přes 150 ministrů. Pokud si přestavíte jejich kabinety a sekretariáty, je jasné, kde mizí většina peněz z mezinárodní pomoci. Haris Silajdžič, bývalý bosenský premiér a nově zvolený zástupce muslimů ve tříčlenném prezidentském orgánu mluví o sjednocování země. Jenže na to v Republice srbské, jak ukazují výsledky voleb, lidé evidentně neslyší. O skutečném odtržení se nedá hovořit. Pokud si chtějí občané Bosny zachovat naději na integraci, budou do budoucna muset hlasovat pro skutečné programy, nikoli pro budoucí statut celého státu. Volby nepřinesly v tomto ohledu žádnou jistotu. Bosna je pro zahraniční investory pořád těžko čitelnou zemí s nejistou budoucností. A to pro asociační perspektivy rozhodně neznamená pokrok. Ale dnes už není počátek devadesátých let, neválčí a tom, kdo bude vládnout a s jakou vizí rozhodují voliči. Víkendové hlasování dalo co se týče budoucnosti poměrně jasnou odpověď. Srbové žijí s muslimy a Chorvaty jen pod mezinárodním diktátem. Na otázku, co bude dál všichni odpovídají. V Evropské unii se smažou hranice. Bude ale toto uskupení usilovat o připojení země s podobným profilem? A ještě na závěr k válečným zločincům. Když jsem loni v Bihači, muslimském městě kladl svým známým otázku, nakolik je trápí dopadení Mladiče a Karadžiče, dostával jsem strohou odpověď. My chceme naše děti dostat do Německa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .