Výsledky ukrajinských voleb

1. Janukevyč je představitelem stávající moci, což v postsovětských zemích stále znamená hodně. Stojí za za ním podstatná část značně rusifikované východní části země, která ho díky jeho otevřeně promoskevské politice zejména v posledních měsících považuje za garanta úzkých vztahů s Ruskem. Právě tam žije i deset milionů ukrajinských občanů, tedy plná pětina obyvatelstva, kteří se hlásí k ruské národnosti.

2. Právě tato část ukrajinského obyvatelstva určitě zaznamenala dvě návštěvy ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině za poslední měsíc. Putin premiéra Janukevyče těsně před prvním kolem voleb na konci října označil za strůjce hospodářského oživení v zemi za poslední dva roky a nepřímo ho tak ukrajinským voličům jako budoucího prezidenta doporučil. Při své druhé návštěvě Putin dokonce se svým dosavadním ukrajinským protějškem Leonidem Kučmou podepsal smlouvu, slibující řešení citlivé otázky pohraniční Kerčské úžiny, která v posledním roce značně kalila vztahy mezi oběma státy.

3. Pro mnoho Ukrajinců určitě hodně znamená i staletá společná historie obou zemí a bytostná východoslovanská, potažmo pravoslavná nedůvěra ke všemu západoevropskému. Také tento fenomén je podstatným argumentem zejména na východě země. Západ, především Zakarpatsko, které bylo po první světové válce součástí Československa, a ta část země, která téhož času patřívala k Polsku, hlasoval dosti jednoznačně pro kandidáta liberální opozice. Ostatně, desetitisíce, možná statisíce Ukrajinců z těchto území žijí a pracují v sousedních východoevropských státech a mají zcela přesnou představu o tom, co by těsnější svazky s Evropou, jež slibuje právě Viktor Juščenko, mohly jejich vlasti už v blízké budoucnosti přinést.

4. Argument čistě technický či politicko-technologický: Na předvolební kampani pravděpodobného vítěze Viktora Janukevyče se významně podíleli ruští volební odborníci. Přestože se falsifikace voleb, o níž už dlouho před volbami samotnými a samozřejmě i teď hovořila a hovoří opozice, bude těžko prokazovat, právě ruští technologové moci zřejmě využili možností tzv. administrativní rezervy, s oblibou využívané v Rusku - jednoduše řečeno volebních lístků nedostavivších se voličů, které za ně do uren naházely či do volebních listin připsaly patřičně instruované volební komise. V situaci, kdy výsledek druhého kola bude v každém případě velmi těsný, mohla být ona osudová tři až čtyři procenta klidně být nahnána tímto svrchovaně neregulérním způsobem.

Opozice reagovala tak, jak také dlouho předem slibovala - v těchto chvílích v Kyjevě probíhá mohutná, asi padesátitisícová demonstrace. Ta by se podle opozičních vůdců měla změnit v permanetní protest a akt občanské neposlušnosti. Jeho optimálním výsledkem by pak byla revize či zrušení výsledků ukrajinských prezidentských voleb a vypsání nových.

Nabízí se samozřejmě představa opozicí i vládním křídlem dlouho inzerovaného gruzínského víceméně silového scénáře - i když každá z obou soupeřících stran tento scénář opatřuje zcela jiným znaménkem. Dosavadní mnohaletá praxe protikučmovských demonstrací ale ukazuje spíš na to, že dnešní elán a odhodlání stoupenců juščenkovské opozice nebudou tak vytrvalé, jako byly přesně před rokem reakce horkokrevných Kavkazanů.

Řada domácích i zabraničních analytiků upozorňuje na fakt, že největší vymožeností ukrajinského politického života v posledních deseti letech je vznik silné a mocensky relevantní opozice, jaká v jiné postsovětské zemi vyjma Pobaltí neexistuje. Pokud se ovšem dostane k moci Viktor Janukevyč, který je označován za člověka mnohem nesmlouvavějšího než byl Leonid Kučma, hrozí nebezpečí, že i tato pro normálního občana vlastně jediná vymoženost nové doby postupně zmizí. Konec by pak patrně byl i s rozpačitým ukrajinským přešlapováním u evropského prahu. Pátá nejlidnatější evropská země by s největší pravděpodobností znovu skončila v otevřené náruči velmocensky stále ambicióznější Moskvy.