Výroční zpráva BIS 2007

25. září 2008

Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2007 přináší jednu skutečnou (řečeno módním mediálním jazykem) "bombu". Je to sice jenom jedna jediná věta, za to však na dosavadní poměry a na způsob, jaký BIS-ka svá zjištění prezentuje, věta nevídaná.

Zní: (cituji) "BIS konstatuje, že ruská špionážní činnost v ČR aktuálně dosahuje mimořádně vysoké intenzity a úrovně." (Konec citátu)

Žijeme sice ve světě, ve kterém se význam zpravodajské činnosti nijak nesnížil (jak bylo po rozpadu bipolárního světa trochu naivně naznačováno), nicméně není zvykem, aby se domácí služba takto ostře vyjádřila na adresu zahraniční rozvědky. Jinými slovy - to už se tedy opravdu musejí dít věci...

V části výroční zprávy BIS-ky, věnované zpravodajským službám Ruské federace, se uvádí, že z domácího pohledu ruská aktivní opatření (rozumějme - zpravodajská, plus vše, co k tomu řemeslu náleží, tedy například i nátlaková činnost směrem veřejnosti) souvisela především se záměrem vybudovat v České republice součásti americké protiraketové obrany.

Řečí zpravodajců (opět cituji, kdyby už jen kvůli tomu tajnosnubnému jazyku) "Především v rámci prosazování svých zájmů ve věci amerického radaru se zpravodajské služby Ruské federace v uplynulém roce snažily kontaktovat, infiltrovat a ovlivňovat osoby a subjekty (především ze sféry občanské společnosti, politiky a médií) mající vliv na veřejné mínění." (Konec citátu)

Tady samozřejmě člověku vytanou na mysli zmínky z nedávné minulosti. Hovořily všechny o nejasném pozadí financování tzv. "protiradarových iniciativ", jejichž čistočistá a průhledně protiamerická rétorika by vzbuzovala sama o sobě podezření, i kdyby se mezitím neukázalo, že za jejich aktivitami stojí neznámý, údajně nevysledovatelný ruský investor. Nyní se zdá, že je poněkud - inu - vysledovatelný...

Širší plán ruských zpravodajských služeb obsahuje - podle zprávy BIS - více aktivit mířících k jednomu cíli. Tím je nejen zvýšení odporu veřejnosti k samotnému radaru, ale také snaha o vyvolání zdání, že v Evropě dochází (pod dohledem Evropské unie a Severoatlantické aliance) k rehabilitaci nacismu a k popírání rozhodující role SSSR při porážce nacismu ve 2. světové válce a k záchraně Evropy.

Tady si dovolím malou odbočku, která však s tématem náhledu postsovětské veřejnosti na střední Evropu úzce souvisí.

Malou ochutnávku toho, jaký vlastně mají ti "Rusové" vztah k našim zemím si mohli přečíst čtenáři týdeníku Reflex, který při výročí invaze do Československa, přinesl rozhovory se dvěma Rusy, kteří prožili část dětství u nás, neb jejich tatínkové sloužili jako důstojníci okupační armády. Z jejich postojů zazníval nezakrytý despekt k natroublým Čechům, kteří nejen, že nedoceňují význam osvobození (nejspíš celého tehdejšího Československa, ale i celého světa) Rudou armádou na konci II. světové války, ale dodnes také nechápou, že v srpnu 1968 chybělo málo a nebýt té invaze, vtrhly by k nám západoevropské hordy a znovu nás, jako v roce 1939, zabraly. Oni - ti dotazovaní Rusové - si to doopravdy myslí.

Což je strašné, neb jak známo, žije-li někdo v bludu, nedostane se z něj žádným cizím přičiněním. Bludu se každý musí zbavit sám, a to je práce strašná, těžká a často prostě neproveditelná. Blud je -jednoduše řečeno - demonstrací "jiné" reality, a v ní, zdá se, naši slovanští soukmenovci žijí (a ještě navíc civilizačně pozadu...) už pěkných pár desítek let...

Od nepříjemných Rusů se nyní přeneseme do naší, též poměrně tristní, domácí zavařeniny. Tu si způsobujeme setrvale tím, že - jak uvádí zpráva BIS - necháváme (dobře známé) skupiny lidí pracovat v jejich prospěch, který je zároveň neprospěchem pro stát. V řeči zprávy BIS (opět citát): "BIS vyhodnocovala poznatky k nestandardním jevům, které provázely investiční aktivity některých finančních skupin. Tyto skupiny pro podporu svých záměrů řídí a financují činnost lobbistů, jejichž prostřednictvím dosazují vybrané osoby na místa ve státní správě a samosprávě. Dochází tak k ovlivňování činnosti těchto orgánů ve prospěch soukromých subjektů, což má negativní dopad na veřejné finance." Konec citátu, který mluví skoro za všechny komentáře.

A ještě navazující citát: "Někteří zástupci finančních skupin využívají pro své podnikání rovněž osoby z řad bývalých stranických a svazáckých funkcionářů z období před rokem 1989. Ti díky svým kontaktům tvoří v ČR významnou lobbistickou skupinu, jež se snaží ovlivnit nebo ovlivňuje kromě státní správy a samosprávy i legislativní proces a činnost legislativních orgánů." Konec citátu a konec všech zbytečných komentářů. Tady máme - černé na bílém a od fundované organizace - popis veškeré bídy naší současné politické prezentace. Není co řešit - tedy, není co řešit na úrovni mediálních komentářů. Tady už by měly jednat jiné státní instituce...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.