Výměna vězňů mezi Izraelem a hnutím Hizballáh

Po několika letech jednání a řadě strategických manévrů obě strany uzavřely a realizovaly dohodu, nad kterou hodně Izraelců kroutí hlavou: Izrael propustil ze svých věznic 436 arabských vězňů, včetně 400 Palestinců, a vydal Hizballáhu 59 těl mrtvých Libanonců zabitých v boji; a za to dostal jednoho uneseného Izraelce a tři mrtvá těla izraelských vojáků. Ta byla nejprve identifikována izraelskými patology v Kolíně nad Rýnem, kde výměna zprostředkovaná Německem proběhla, a teprve potom došlo k předání živých.

Do poslední chvíle nebylo jisté, zda tři izraelští vojáci, přepadení a unesení v roce 2000 u libanonských hranic, nejsou náhodou naživu, a tak se naděje jejich rodinných příslušníků rozplynuly až ve čtvrtek ráno, kdy byli vojáci oficiálně prohlášeni za mrtvé.

Jediným živým propuštěným Izraelcem je obchodník Elchanan Tanenbaum, který byl před třemi lety unesen v Libanonu. O tom, jak se tam vůbec ocitl, zatím panují pouze dohady. Ještě před výměnou s ním tento týden televizní stanice Hizballáhu Al-Manar odvysílala nečekaný rozhovor, ve kterém rukojmí prohlásil, že do Libanonu odjel proto, aby získal informace o izraelském leteckém navigátorovi Ronu Aradovi, který byl před 17 lety nad Libanonem sestřelen a od té doby je nezvěstný. Izraelské zpravodajské služby mají vlastní verzi, a to, že Tanenbaum obchodoval s drogami a v touze po tučném výdělku sám vlezl do jámy lvové, kde posloužil jako vhodné rukojmí. A tak osvobozeného Tanenbauma čeká po krátkém setkání s rodinou důkladný výslech izraelskou rozvědkou Šin Bejt. Pokud se ukáže, že spáchal trestný čin, může se těšit na další pobyt ve vězení, tentokrát však alespoň izraelském.

Cílem výměny ze strany Hizballáhu není jen osvobození jeho zajatých arabských bratří. V Libanonu se stále silněji ozývají hlasy zpochybňující existenci této organizace, která vznikla počátkem osmdesátých let proto, aby zbavila Libanon izraelské okupace. Tento důvod ale už dávno pominul a Hizballáh teď jen kazí Libanonu pověst, ekonomiku i případné vztahy s Izraelem tím, že neustále ostřeluje sever židovského státu, útočí na jeho vojáky na hranicích, unáší izraelské občany a zásobuje Palestince penězi a vojenskými experty. Jeho vůdce šajch Hasan Nasralláh má však velké ambice a potřebuje posílit vlastní pozici. Ke čtvrteční výměně nakonec svolil po řadě pro něj nebývalých ústupků; slevil ze svého původního požadavku na propuštění 1.500 vězňů na 436, a dokonce kývl i na to, že Izrael je vybere sám.

Izraelská vláda jako vždy propustila jen pachatele méně závažných trestných činů a přestupků, a nikoli vrahy nebo teroristy. Jsou však mezi nimi i dva významní představitelé Hizballáhu, šajch Abid Karim Ubajd a Mustafa Dirání, což je jeden z důvodů, proč izraelská veřejnost dohodu ostře kritizuje. Dirání totiž kdysi věznil uneseného Arada, než ho za tučnou odměnu předal Íráncům. Přestože je krajně nepravděpodobné, že by Arad ještě mohl být naživu, má tato verze v Izraeli řadu příznivců, kteří věří, že je vězněn v Íránu. Pokud by tomu tak bylo a Arad byl propuštěn, zlepšil by si zase mezinárodní pověst Teherán. A kdyby se objevily Aradovy pohřbené ostatky v Libanonu, Írán by to zase očistilo od nepěkného podezření. I proto je od čtvrtka v Bejrútu oficiální íránská delegace, která má dohlédnout na realizaci druhého stádia výměny vězňů - předání informací o Ronu Aradovi plánované na příští týden. A zároveň se Íránci postarají, aby šajch Nasralláh neprozradil něco, co nemá.

Druhá fáze výměny, tedy zpráva o Aradovi, může z izraelského vězení vysvobodit Libanonce Samira Kuntara, který si odpykává doživotní trest za vraždu čtyř Izraelců, ale možná i arabské vězně ještě těžšího kalibru. S tímto vydíráním šajcha Nasralláha nesouhlasí řada předních izraelských představitelů, včetně příslušníků zpravodajských služeb, kteří varují, že by se podobná dohoda mohla Izraeli vymstít. Nesouhlasí s ní ani 49% procent Izraelců, podle kterých nevyváženost obou fází výměny povede pouze k dalším únosům. Média se navíc obávají, že dohoda ukazuje Íránu, Sýrii a nejrůznějším teroristickým organizacím cestu, jak se domoci propuštění teroristů z věznic nejen v Izraeli, ale i v Evropě. A pokud se druhá fáze výměny skutečně realizuje tak, jak se zatím plánuje, Izrael poprvé poruší přísně dodržovanou zásadu neosvobodit žádného teroristu ani vraha s rukama potřísněnýma izraelskou krví; a to pro něj může mít katastrofální důsledky.