Výměna týmu USA, spravujícího poválečný Irák

Garner měl za sebou rozsáhlé zkušenosti z regionu a přinejmenším pro kurdskou část obyvatelstva Iráku byl hrdinou, který jim po válce v roce 1991 zachránil život. Kurdové a jejich představitelé jsou dodnes přesvědčeni, že právě on jim osobně dokázal zajistit bezpečnost před Saddámem Husajnem a navrch ještě i potraviny a pitnou vodu pro desítky tisíc tehdejších uprchlíků.

Jey Garner nastoupil do funkce ve velkém stylu. Jenomže o měsíc později byl i s částí týmu, který postavil a přivedl do Bagdádu, prezidentem Bushem nečekaně a bez veřejného vysvětlení odvolán. O skutečných důvodech této dramatické změny je možné se jenom dohadovat. Výtek na adresu americké a britské okupační správy je v Iráku samozřejmě velmi mnoho. Pokračující řádění lupičů v částech Bagdádu i jinde, dodávky elektřiny a pitné vody ještě na mnoha místech nedosahují předválečné úrovně, dlouhé fronty u benzinových pump, údajně pomalá obnova práce centrálních institucí, stále ještě nerozeběhnutá těžba ropy a stále ještě neexistující prozatímní irácká vláda.

To všechno celý jeden měsíc po skončení velké a skutečné války. Pro srovnání dodávám, že přídělový systém fungoval v Československu nebo ve Velké Británii ještě několik let po skončení druhé světové války. Řádění lupičských band v českém pohraničí trvalo ještě mnoho měsíců po válce, o divokém odsunu a poválečném lynčování údajných kolaborantů ani nemluvě. V Iráku ještě navíc každou změnu komplikuje a zpomaluje nutnost uspokojit pestrost zájmů mnoha národnostních kmenových a náboženských skupin. Netrpělivost tedy skutečně na místě není.

Mohou být tedy za odvoláním Jeye Garnera a jeho týmu ještě jiné důvody? Nevíme. Faktem zůstává, že už šestého května prezident George Bush jmenoval na Garnerovo místo jednoho z nejvýznamnějších amerických expertů na boj s terorismem a dlouholetého diplomata Paula Bremera. Paul Bremer, přezdívaný Jerry, už v pondělí přiletěl do Bagdádu a ujal se funkce zvláštního pověřence amerického prezidenta pro obnovu Iráku. Na náhlou výměnu zatím reagovali pouze někteří kurdští představitelé.

Jeden ze dvou nejvlivnějších z nich, Masúd Barzání, prohlásil v pondělí, že odvolání Jeye Garnera bude mít zcela určitě negativní dopad na poválečnou obnovu Iráku."Rychlá výměna představitelů ničemu nepomáhá, protože potřebujeme soustředit se na skutečné problémy", řekl Barzání listu International Herald Tribune a pokračoval."Ano, v poválečné bezpečnostní i civilní obnově byly udělány velké chyby, ale pokud budeme pokračovat ve zmatku, může se ještě naše skvělé vítězství nad Saddámem Husajnem změnit ve zlý sen." Tolik jeden z nejvýznamnějších kurdských představitelů Masúd Barzání.

Základním problémem nové správy Iráku je nutnost rychlého prosazení silné centrální moci, kterou bude respektovat celá země. V atomizované společnosti, ve které desítky let totalitního režimu likvidovaly generace místních kmenových, náboženských i politických elit, se mohou velmi rychle objevit separatistické tendence a politické a náboženské rozbroje. Už nyní se také objevují i naprosto nečekané obtíže.

Například společně s iráckými šíitskými duchovními, kteří se někdy i po více než dvaceti letech exilu v Íránu navracejí do vlasti, začali do iráckých svatých míst Šíitů směřovat i stovky a možná i tisíce jejich íránských souvěrců. V oblasti Basry to ve spojení s nedostatečným zásobováním pitnou vodou vedlo v posledních dnech ke kritickému zhoršení bezpečnostní situace, která by podle britských velitelů v oblasti mohla vyústit i v ozbrojené nepokoje a srážky mezi různými náboženskými a národnostními skupinami. Paul Bremer tedy ve svojí funkci nebude mít čas se učit. Irák potřebuje vidět výsledky jeho práce teď hned.