Všeho do času

10. květen 2006

Ve stejný den, kdy si poslanci odhlasovali omezení své imunity na dobu výkonu mandátu, skončila veterinární opatření před ptačí chřipkou. V případě drůbeže pominulo dočasné riziko nákazy nebezpečným virem a poslanci uznali, že se po odchodu z parlamentu nemají důvod obávat politicky motivované šikany. Zmíněné případy by nestály za řeč, kdyby u nás nebyla s trváním dočasnosti špatná historická zkušenost. Kdesi v našem podvědomí při zmínce o ní stále zabliká kontrolka, varující, že dočasnost může trvat i na věčné časy a nikdy jinak. To, že u nás od zítřka bude možné opět pořádat výstavy a trhy drůbeže a ptáků, je stejně důležitá zpráva, jak ta o jejich zákazu.

V novinových titulcích o tom ale nejspíše nebude řeč. Konec dočasnosti se bere jako návrat k normálu a normální stav se nepovažuje za událost. Tak tomu ostatně bylo třeba i s okupační ruskou armádou, jejíž dočasný pobyt u nás trval dvě desetiletí. Její odchod se odehrál v hlubokém stínu afér, které nabízela domácí politika. Přesně tak i vzpomínka na kuriózní doživotní imunitu poslanců rychle vybledne. Normální je totiž, že i bývalý poslanec je před zákonem roven ostatním občanům a nese odpovědnost za své počínání.

Vědomí pouze dočasné imunity, má zásadní význam s ohledem na pokušení, které je mimochodem u člověka s rozsáhlými možnostmi, kontakty a vlivem podobné tradičně citovanému reflexu hrabavé drůbeže. "Ani kuře nehrabe od sebe", konstatuje staré české přísloví. Veterináři umožnili privilegovaným kuřatům, tedy těm co nejsou v továrnách na maso vykrmována růstovými hormony, opět si zahrabat mimo zasíťované vězení zrovna v den, kdy privilegovaní poslanci nahlédli nepatřičnost beztrestné hrabivosti. Pikantní načasování!

autor: iho