Všechny cesty teroristů vedou do Pákistánu?

V první řadě je namístě poznamenat, že v Pákistánu se pravdědpodobně skrývá arciterorista Usáma bin Ládin. Jak je možné, že se mu to daří? Celé oblasti tamních hor v sousedství s Afghánistánem představují z vojenského hlediska těžký terén - a z hlediska společenského prostředí ještě těžší. Žijí tam totiž kmeny, vyznávající středověkou formu islámu, smíšeného s nejrůznějšími nánosy. Většina obyvatel Usámu chrání jako "svatého bojovníka" - a jejich děti touží kráčet v jeho stopách.

Přestože se tedy pákistánská armáda a americké výzvědné služby několikrát dostaly do těsné blízkosti tohoto zločince, vždy se mu podařilo uniknout. Je zde vysoký nedostatek lidí, ochotných poskytnout informaci, vedoucí k jeho odchytu nebo likvidaci. Alespoň zatím.

Pákistán je ale také zdrojem nové generace teroristů. Jestliže kritici války v Iráku tvrdí, že z této země se stala továrna na teroristy, musíme poznamenat, že daleko větší produkcí se může pochlubit Pákistán. Vláda předpokládá, že tamních náboženských škol, tedy madras, je zhruba 12 000. Ve skutečnosti jich bude určitě víc.

Experti tvrdí, že ne všechny madrasy vyučují nenávisnou ideologii. Odhady jsou ale i v tomto případě hrozivé. Vláda totiž považuje za úspěch to, že přibližně polovina madras souhlasila s určitou reformou. To znamená, že jejich osnovy byly zmírněny. Současně to ale znamená, že radikálních škol je (i přes úsilí vlády) pět nebo šest tisíc. Každoročně z nich vycházejí noví a noví bojovníci džihádu.

Pod slovem "reforma" se přitom rozumí pouze fakt, že do osnov těchto škol byly zařazeny takové předměty, jako je matematika, angličtina, fyzika a chemie nebo počítače. Vláda předpokládá, že díky praktickým vědomostem mohou najít absolventi madras práci mimo mešit a sníží se pravděpodobnost jejich budoucí radikalizace. Může se ale stát i opak: že teroristé budou vzdělanější.

Je totiž nesporným faktem, že islámský terorismus není důsledkem nevzdělanosti. Šílenci v letadlech, útočících na New York a Washington měli dobré vzdělání, stejně jako sebevrahové v londýnském metru. Problémem je ona "ideologie nenávisti", jak to nazval nedávno britský premiér Tony Blair. Podobně jako přívrženci nacismu, komunismu nebo mnoha forem moderního nacionalismu byli často vzdělaní lidé, platí to i pro politický islám.

Pákistánská vláda ale nemá představu, jak vlastně bojovat proti ideologii. Snaží se to činit zákazy a persekucemi. V rámci hledání londýnských teroristů udeřila na několik madras, což vyvolalo obrovské rozhořčení tamních učitelů a žáků. Vojenské akce podniká v oblasti Wazaristánu, kde se zřejmě skrývá "Usáma Hrozný". Je ale otázka, zda to vede k očekávanému výsledku.

Experti totiýž tvrdí, že materiály, propagující nenávist nadále plní knihovny madras a zakázané organizace se rychle přeskupí, takže v podstatě fungují bez větších problémů. Válka myšlenek tedy v Pákistánu není zrovna úspěšná. Příliš se toho nezměnilo od šokujících záběrů po 11.září 2001, kdy děti v jedné z takových madras držely fotografii newyorského Manhatanu a ukazovaly na tamní mrakodrapy s výkřiky: "tenhle je můj"!

Nejsilnější stranou v radikálních oblastech je Džamát-i-islami, která po útocích v Londýně suše konstatovala, že jde o pokračování konspirace z 11.září, jejímž cílem je prý udělat z muslimů po celém světě oběti. Ideologie tedy funguje na všech rovinách, včetně politické. A s tím nedokáže udělat nic ani prezident Mušaraf, který se už několikrát stal málem obětí atentátu.

Mušaraf ale tvrdí, že cesty teroristů vedly v minulosti naopak často do Londýna. Tam přece nacházeli útočiště, když je v jiných zemích odsoudili nebo hledali. Mimochodem, Britové nijak nezakročili ani proti osobám, jež organizovaly atentát na Mušarafa. Doufejme, že aspoň tohle se nyní změní.

Situace v Pákistánu ale není růžová. Armáda tvrdí, že se jí podařilo zabít nejméně 350 teroristů a dalších 700 bylo podrobeno výslechu. Ve vzduchu ale visí provokativní otázka, kterou kdysi vyslovil americký ministr obrany Donald Rumsfeld, zda se počet zabitých teroristů rovná počtu absolventů problematických madras.

Všechny cesty teroristů navíc nevedou jenom do Pákistánu, ale i do Saudské Arábie, Egypta, Afghánistánu či na palestinská území. Jedno je v tom naprosto podstatné. Válka proti islámskému terorismu je válkou myšlenek. Těm západním a civilizovaným se na mnoha místech světa příliš nedaří.