Volební kampaň

Hlavně proto, že Royalová chtěla připravovanou evropskou smlouvu předložit Francouzům k ratifikaci referendem. A to až v r. 2009, společně s volbami do Evropského parlamentu. Navíc chtěla rozšířit text přepracované ústavy o sociální chartu. S tím by bylo několik členských zemí, ne-li většina nesouhlasilo. Vítězství Royalové by tedy bylo znovu udělalo z ratifikace nového textu překážkový maratón a drama.

Sarkozy naproti tomu uznává naléhavost rychlého přijetí nové smlouvy. Za druhé ji chce předložit ke schválení jen parlamentu. Tam bude záležitost průchodnější než byla před dvěma lety v referendu. Ovšem nesmí to být už stejná záležitost. Podle Sarkozyho má Unie přijmout - a to už v první půli příštího roku, tedy před francouzským předsednictvím - "jednoduchou smlouvu". Má hlavně upravovat mechanismy zajišťující funkčnost dnes sedmadvacetičlenné Unie.

Zdálo by se, že v přístupu k evropské smlouvě se Sarkozy shoduje s těmi vládami členských zemí, které kladou důraz na zachování co největší národní suverenity, nechtějí další prohlubování evropské integrace a přenášení moci do Bruselu. To ale je pravda jen částečně. Nový francouzský prezident nemá například nic proti ustavení funkce stálého prezidenta Unie. Nic proti zřízení funkce ministra zahraničí. A už vůbec nic proti tomu, aby se v Unii vytvořila skupina tzv. "zesílené spolupráce". Což je eufemismus pro rozdělení Unie na pevné jádro a ty ostatní. Sarkozy také nebude mít žádné ohledy při prosazování takové politiky v Unii, která by francouzskou ekonomiku zbavila "nekalé konkurence". A tu on vidí v takzvaném "daňovém a sociálním dumpingu". Tedy v nižším daňovém zatížení práce i podnikání, než jaké je ve Francii. A tam je velmi vysoké. Sarkozy bude chtít bránit tomu, co my považujeme za blahodárný příliv francouzských investic. Francouzi to vidí z druhé strany a mají proto jiné jméno: "délocalisation". Označují tím termínem odliv práce a výroby do zemí s výhodnějšími daňovými a mzdovými podmínkami. Sarkozy ho chce zastavit zvláštní daní, která by podnikání v laciném zahraničí učinila finančně nezajímavým. Krom zůstává věrný politice svého předchůdce Chiraca v obraně francouzských klíčových průmyslových odvětví před důslednou liberalizací, na které trvá Brusel.. Zejména energetiku, která je převážně ve státních rukou, chce Sarkozy chránit před zahraničním kapitálem.

Ve volebnií kampani řekl i to, že Evropská centrální banka by měla bránit ekonomické zájmy zemí Unie a ne pouze společenou měnu. Euro by podle něho mělo uměle snížit svůj kurz vůči dolaru. Na úterním bruselském zasedání ministrů financí se už s těmito Sarkozyho podněty silně polemizovalo. V Evropském parlamentu zase poslanci odmítli Sarkozyho představu "evropské mini-smlouvy" a v Evropské komisi sám José Barroso odmítl Sarkozyho prohlášení, že Turecko nepatří do Evropy a že on. Sarkozy, tento názor nikdy nezmění. Sarkozy už vlastně vyslovil nové francouzské veto.

Bude tedy francouzský prezident dalším enfent terrible Evropské unie? To si politické špičky Unie nemyslí. Věří, že v přímém kontaktu s problematikou Unie bude vstřícnější, než se jevil ve volební kampani. Ostatně i v kampani vyhlašoval - zároveň s výhradami -, že je zásadně proevropský. V diskusi se hrany obrousí. Ale přesto je téměř jisté, že francouzský prezident nebude od samého počátku lokomotivou Unie, ani nestihne vytvořit s německou kancléřkou harmonický tandem. Parlamentní volby budou ve Francii těsně před evropským summitem, takže Sarkozy, i kdyby chtěl, nebude mít čas změnit tak rychle svá stanoviska. Ostatně nic nesvědčí o tom, že by chtěl. Naopak. Hned po svém zvolení řekl:

"Zapřísahám evropské partnery, aby nebyli hluší ke hněvu těch, kdo dnes nevidí v Evropské unii hradbu, která by je chránila, ale trojského koně, s nímž přicházejí všechny hrozby vnějšího světa.

Spíš než měnit evropskou politiku Francie se Sarkozy bude zřejmě snažit měnit politiku Unie. Ale u nás v Česku bychom měli počítat s tím, že jeho představy změn nejsou v některých věcech totožné s představami změn, které by v Unii ráda prosazovala současná česká diplomacie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .