Volby a jídelníček

Pro úspěch je veledůležité umět vypíchnout to, co každého z nich odlišuje od soupeřů - v zahraniční politice, v daňových otázkách, ve vztahu k potratům, klonování, eutanazii, v přístupu k rovnosti pohlaví. Mnozí kandidáti zastupují různé náboženské směry, takže jejich televizní diskuze nezřídka připomínají středověké teologické disputace. Šťouraví američtí voliči o nich chtějí vědět doslova všechno, aby si je mohli navzájem porovnat. Každá maličkost má svou váhu a někdy i zdánlivá podružnost může rozhodnout. Tak třeba ve státě Iowa - i když ne jenom tam - důležitou roli hrály stolovací zvyky uchazečů o Bílý dům. Titěrný středozápadní stát, kde celý maraton primární selekce startuje z úcty k tradici, je totiž státem zemědělským, pověstným svou živočišnou výrobou a pěstováním krmných plodin. Proto v Iowě museli kandidáti okatě prokazovat lásku k místním pochoutkám a předvolební shromáždění vypadala jako soutěže v pojídání vepřové pečeně a jiných cholesterolových bomb místní provenience.

U republikánů paradoxně primárky vyhrál Mike Huckabee, který drží přísnou dietu: díky své železné vůli dokázal zhubnout o padesát kilo a nemíní porušovat dietní kázeň. Proto před kamerami ládoval do úst tučné vepřové a za kamerou je vyplivoval do pytlíku. Je přesvědčen, že tlouštík nemá u amerických voličů šanci. Podívají se na něho jen jednou a odepíší jej navždy.

Jak se stravuje uchazeč, co si v restauracích objednává, toť okolnost důležitější než se může na první pohled zdát. Domácí výrobci potravin musí stále mít před očima důkazy, že je politický lídr podporuje. Tak třeba v Pennsylvánii, která se pyšní svými mlékárenskými výrobky, dodnes nemohou odpustit Johnu Kerrymu urážku, kterou jim uštědřil před čtyřmi lety: objednal si v místním rychlém občerstvení cheesburger se švýcarským sýrem. V Americe totiž otázka boje s obezitou, a tudíž i návyky zdravého a vyváženého stravování, obzvláště u dětí školou povinných, již dávno není marginálním tématem. Je to předmět celonárodních kampaní, který zatlačil do pozadí i úspěšný boj proti kuřákům. Guvernér státu Nové Mexiko a prezidentský kandidát za demokraty Bill Richardson učinil z této otázky ústřední téma své volební kampaně. Ježto sám má sklon k nadváze, uvádí svá volební vystoupení vítězoslavnými relacemi o tom, jak úspěšně hubne. Na srazu Nadace proti rakovině založené slavným cyklistou Lancem Armstrongem, který sám překonal zákeřnou nemoc, Bill Richardson hřímal: "Musíme metlou vymést ze škol nehodnotné potraviny. Každé dítě má právo na zdraví prospěšnou svačinu. Tělocvik se musí stát povinnou součástí školních osnov. Udělal jsem to v Novém Mexiku, udělám to, budu-li zvolen, v celé Americe."

Vztah k potravinám nejednou hrál v amerických dějinách klíčovou roli. Benjamin Franklin svého času měl za to, že do státního znaku nově vzniklého státního útvaru nepatří orel, nýbrž krocan. Válka kolonií s mateřskou Británií byla bojem o politickou, ale také potravinovou nezávislost. Obecně se má za to, že rozbuškou americké revoluce se staly zákony o melase a o čaji, jimiž britský parlament zavedl dodatečná cla na dovoz tohoto zboží do severoamerických kolonií.

Mezi americkými prezidenty nebylo málo gurmánů a asketů, milovníků vína a whisky, nebo naopak abstinentů. Vynikajícím znalcem vína byl 6. prezident Spojených států John Quincy Adams, který strávil mládí v Evropě. Manželka 11. prezidenta Jamese Knoxe Polka Sarah se vyznamenala zákazem tvrdých nápojů v Bílém domě, za což byla současníky přezdívaná Sahara-Sarah. Všechny své předchůdkyně co do přísnosti předčila Lucy Webb Hayesová manželka 19. prezidenta Rutherforda Hayese přezdívaná "Limonádová Lucy". Za ni byly v Bílém domě zakázány nejen alkohol a karetní hry, ale dokonce tance, kulečník a člověče, nezlob se. Jediná výjimka byla učiněna v roce 1877 na počest přijetí ruské delegace - poradci tehdy přesvědčili prezidenta, že bez vodky s Rusy o ničem jednat nelze.

Ale vraťme se k volební kampani. Na shromážděních v Iowě Hillary Clintonová rozčíleně vyprávěla o těžkém osudu číšnice, která ji obsluhovala v místní restauraci: matka samoživitelka prý vychovává dva syny a po večerech si přivydělává úklidem v domově důchodců. Celý život pracuje na dvě šichty. Osamělé matky totiž skoro nikdy k volbám nechodí a vypočítavá Hillary chtěla mobilizovat ve svůj prospěch tuto kategorii elektorátu. Slíbila, že až se stane prezidentkou, nebohá žena bude žít mnohem lépe. Jenže chybička se vloudila: vlezlí novináři zjistili, že senátorka Clintonová zapomněla nechat číšnici spropitné. V Americe nenechat nic pro obsluhu, je neslušné - tringeld činí hlavní výdělek číšníků. Dotyčná samoživitelka prohlásila, že místo planých slibů by raději dostala dvě pětky spropitného. Clintonová se bránila tím, že nějaký bakšiš místo ní zanechal prý její doprovod. To číšnici, která se jmenuje Anita Esterdayová , obzvlášť popudilo. V amerických restauracích se totiž spropitné sbírá do společné pokladničky a na závěr pracovní směny se dělí rovným dílem mezi zaměstnanci. Chudák Anita tím pádem byla nařčena Clintonovou, že svůj bakšiš ulila do vlastní kapsy. Až po této nepříjemnosti se v restauraci objevil člen volebního štábu Clintonové a přihrál číšnici 20 dolarů v hotovosti.

Inu, těžký je život prezidentského kandidáta ve Spojených státech!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .