Volba prezidenta

U procedury, která většině lidí u nás nevyhovuje, zůstane kvůli neschopnosti politiků shodnout se na tom, jak by přímá volba prezidenta občany měla proběhnout. Otazníků je skutečně hodně, spor se vede o to, kolik by volba měla mít kol, kteří kandidáti by z nich postupovali, kolik hlasů by bylo potřeba ke zvolení. Navíc se některým poslancům zdá, že přímá volba prezidenta by se měla odrazit v nově definovaných pravomocích jiných institucí. Protože je pro novelu Ústavy třeba ve sněmovně sto dvaceti hlasů, smířili se poslanci pragmaticky s tím, že má-li mít novela naději na schválení, přímou volbu prezidenta řešit nemůže.

Na tom, že naši poslanci nejsou schopni zvolit některý ze způsobů, které všechny někde úspěšně fungují, není nic špatného. Zvláštní je spíše to, že nejsou-li schopni domluvy, nezeptají se občanů. Referendum k přímé volbě prezidenta by mohlo obsahovat otázky, které by jim napověděly, jak věc řešit. Chcete přímou volbu? Jednokolovou, anebo dvoukolovou? Stačí ke zvolení kandidáta většina odevzdaných hlasů? Je třeba měnit pravomoci? Pokud se poslanci na způsobu přímé volby prezidenta neumějí dohodnout ani zeptat občanů, riskují podezření, že hledají nikoli způsob, jak lidem vyjít vstříc, ale argumenty, proč to nejde. Takovému podezření ale čelí denně a jsou s ním, zdá se, smířeni. Ve skrytu duše jsou pak určitě přesvědčeni, že nám vyberou lepšího prezidenta, než bychom my zvolili jim. Vyloučit to samozřejmě nelze.