Vodičkův terezínský projev o migrantech byl urážkou obětí války, říká historik

Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Připomínku 71. výročí obětí světové války v Terezíně doprovodil projev předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky. Ten se v něm pozastavil nad přílivem údajně ekonomických migrantů, kteří do Evropy přicházejí za lepším životem, a varoval před invazí cizí kultury.

Kriticky na tato slova reagoval ještě v Terezíně zemský rabín Karol Sidon, když uvedl, že Židé, kteří zahynuli během 2. světové války, zemřeli i proto, že jim zbytek světa uzavřel cestu záchrany.

Židovské obce později Vodičkův projev odsoudily jako xenofobní a plný stereotypů. Potřebujeme v současné době organizace podobné Českému svazu bojovníků za svobodu?

„Celý projev schválil ústřední výbor svazu, a vyplývá v podstatě ze stanov a poslání svazu,“ uvedla v pořadu Pro a proti předsedkyně lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Jana Bobošíková.

Stanovy organizace podle předsedkyně jasně říkají, že je nutné uchovávat historická fakta, ale také že se svaz má vyjadřovat k naléhavým politickým aktuálním událostem. „A to předseda svazu udělal.“

Bobošíková je přesvědčena, že bychom „neměli soupeřit s argumenty boucháním a zamykáním dveří, zamykáním duší a srdcí jeden před druhým, ale měli bychom právě soupeřit fakty.“

„A znamená-li vstup někoho do demokratické debaty to, že mu někdo jiný přibouchne dveře, tak to je potom o stylu, jak spolu umíme nebo neumíme hovořit,“ tvrdí předsedkyně.

Podle ní je Česká republika demokratická země, a je prostorem pro to, aby se lidé spojeni nejrůznějšími zájmy sdružovali.

„Stejně tak jako potřebujeme Obec legionářskou, Masarykovu společnost, Havlovu knihovnu, tak Český svaz bojovníků je dalším z míst, které má co říct v celospolečenské debatě,“ vysvětlila Jana Bobošíková.


Bobošíková: „Nikdo z těch, kteří svaz založili nebo jím prošli, a nikdo z těch, kteří umírali za Československo nebo Českou republiku, by nesouhlasil s tím, aby o tom, kdo bude žít na území naší republiky, rozhodoval někdo mimo ni. A to lze také vyčíst ze slov bratra Vodičky.“

Novinář a historik Jan Urban považuje Vodičkův projev za zbytečný a extremistický. „Projev vzbudil i v samotné organizaci velký odpor,“ dodal.


Urban: „ Svaz protifašistických bojovníků byl vždy výběrová organizace, velmi politická, velmi komunistická. Nikdy se nepostavil za politické vězně, za letce v Anglii a za ty, kteří prošli komunistickými lágry. Následnická organizace svaz bojovníků za svobodu zdědila to nejhorší. Potřebujeme tu paměť, nikoli organizaci.“

„V projevu zazněla moudrá věta, že historii bychom měli konečně přenechat historikům, ale plukovník Vodička se tím pranic neřídil.“

Historik považuje vystoupení předsedy svazu na tryzně za urážku obětí. „Sám pan Vodička nikdy za nic nebojoval, kromě své kariéry... Tato nešťastná organizace spáchala sebevraždu ve chvíli, kdy dovolila, aby se funkcionáři stali lidé z další generace, a ne odbojáři jako takoví.“

Za důkaz toho, jak působení organizace i projev jejího předsedy vnímají i další podobné spolky, uvedl novinář reakci společnosti Post Bellum.

„Post Bellum, jedna z nejdůležitějších skupin, které se skutečně starají o památku a zachycení vzpomínek všech účastníků odboje, v reakci na vystoupení pana Vodičky prohlásila, že od nynějška už nikdy nepozve ČSBS na žádnou ze svých akcí,“ upozornil Jan Urban.