Vlastimil Kybal - zapomenutá osobnost českého exilu

8. srpen 2013
Vlastimil Kybal

Zapomenutý, opomíjený. Právě takový je příběh českého diplomata a historika Vlastimila Kybala. Pozoruhodná osobnost mimořádně vzdělaného odborníka je dnes známá jen v okruhu nemnoha zájemců.

Vlastimil Kybal se narodil 30. května 1880 v Černochově na Lounsku. Schopnosti syna přiměly rodiče, aby jej zapsali na Vyšší státní gymnázium ve Slaném. Seznámil se tu s o tři roky starším studijním kolegou, pozdějším historikem Rudolfem Urbánkem.

Život vedle vědecky, politicky i kulturně zkušenějšího Urbánka pomohl Vlastimilovi v uvědomění si vlastních cílů. Vedl jej k univerzitě a historické vědě jako smyslu životního snažení. Kybal získal ve Slaném i solidní znalost klasických a moderních jazyků. Studium na střední škole ukončil 7. července 1899 maturitní zkouškou a rozhodl se dál studovat na Filosofické fakultě University Karlo-Ferdinandovy.

Z domova dostával na studium pět zlatých na měsíc. Další prostředky získával opisovačskými pracemi pro historiky v archívech a knihovnách. Kybal absolvoval úspěšně v letech 1899 až 1903. Studoval u historiků Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, filosofů Tomáše G. Masaryka a Františka Drtiny.

Pro období do získání doktorátu jej formují především Goll a Pekař. Mladý historik zprvu orientuje své bádání na dílo Husových předchůdců (Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova). Roku 1904 je (po obhájení disertační práce O učení Mistra Matěje z Janova o církvi) prohlášen doktorem filozofie.

V roce 1906 pobyl Kybal studijně v Paříži a Bonnu. V Paříži se spřátelil s historikem Ernestem Denisem. Roku 1911 se habilitoval pro všeobecné dějiny středověku a novověku prací Jindřich IV. a Evropa v letech1609 a1610. Působil jako asistent Historického semináře Filosofické fakulty Univerzity Karlo-Ferdinandovy a po rozchodu s Gollem jako asistent univerzitních přednášek.

Vlastimil Kybal (foto od Langhanse)

Mimořádná a neplacená profesura středověkých a novověkých dějin Kybalovi byla přiznána Ministerstvem kultu a vyučování a potvrzena císařem Karlem až 14. října 1918, tedy na sklonku existence monarchie.

Rok 1913 přinesl velkou změnu v historikově životě, sňatek s mexickou malířkou Anou Sáenz. Budoucí manželé se seznámili o několik let dříve v Římě. Manželům se roku 1914 narodil syn Milíč, roku 1916 syn Dalimil.

Nový stát otevřel Kybalovi ne univerzitní pracovnu, ale činnost diplomata. V letech 1920 až 1925 působil jako velvyslanec ČSR v Římě. Léta 1925 až 1927 prožil jako velvyslanec v Brazílii a Argentině, 1927 až 1933 ve Španělsku. Po dvou letech přestávky zahájil Kybal roku 1935 své působení jako velvyslanec pro Mexiko a středoamerické republiky.

Zde se jeho diplomatická dráha uzavřela na počátku roku 1939 se záborem legace ČSR německou mocí a velvyslancovým odchodem do exilu v USA, kde postupně působil na třech významných amerických vysokoškolských institucích: 1939 až 1943 na California Institute of Technology, 1943 až 1944 na University of Iowa a 1944 až 1947 na Yale University.

Po válce se Kybal do vlasti nevrátil. V letech 1945 až 1948 si intenzivně uvědomoval nebezpečí hrozící poválečné polovičaté československé demokracii s její orientací na Sovětský svaz.

Vlastimil Kybal (foto od Langhanse)

Narozdíl od některých svých bývalých univerzitních kolegů si Kybal o radikálně levicové ideologii i jejím působení ve staré vlasti nečinil žádné iluze. Odstup historika osvobozoval od propadnutí představě o úloze ČSR jako případného politicko - kulturního mostu mezi východem a západem.

Roku 1956 postihla historika vážná srdeční nemoc, doprovázená postupnou ztrátou pohyblivosti. Vlastimil Kybal zemřel ve Washingtonu 2. ledna 1958.

Životní příběh Vlastimila Kybala vám s mnoha dalšími podrobnostmi přiblíží historik Jaroslav Hrdlička a redaktor David Hertl v pořadu Portréty na Českém rozhlasu Plus ve čtvrtek 8. srpna ve 20:10 hodin.

Spustit audio
autor: David Hertl