Vládní mluvčí selhali, starostové protestují

Připomínám, že se Tomáš Klvaňa spolu se senátorem a sympatickým hercem Tomášem Töpferem účastnili 27. července veřejné diskuse s občany obcí Míšov a Teslín.

Dalo se předem čekat, že to bude setkání přinejmenším velmi poučné, ale většina médií o jeho průběhu informovala spíše zdrženlivě až kuse. Nejvíce podrobností jsem se dozvěděl z deníku Haló noviny. Ten si cudně říká "levicový", ale tlumočí hlas té nejkonzervativnější - zřejmě i nejpočetnější a nejvýznamnější - části KSČM. Tedy toho, čemu se v normalizační terminologii její předchůdkyně říkalo "zdravé jádro strany".

Musím poznamenat, že do Haló novin nahlédnu jen zřídka, asi dvakrát do roka. Vždycky na mě odtud zavane cosi známého. Je to duch Rudého práva z dob, kdy KSČ stupňovala taktiku "utahování šroubu". Tak tomu bylo po únorovém převratu a v první polovině 50. let, po potlačení spisovatelských revolt, po nástupu tzv. normalizace a vlastně po celé předlistopadové období, ba ještě nějaký čas poté. Pokračovatelem Rudého práva se pak stal deník Právo. I on se pokládá za levicový, i když v širším a sympatičtějším smyslu. Lze se tam setkat se sympatickými autory i s podnětnými texty. I z jeho stránek na nás sice občas zapískne některý z přízraků té ponuré minulosti, ale mnohem tlumeněji. V tradici revoluční bdělosti a třídní nenávisti v původní podobě pokračují naplno právě Haló noviny.

Jsou hlásnou troubou mentality, kterou by psycholog mohl právem nazvat sektářskou. Však také soudruh Stalin prohlásil ještě před válkou komunisty za lidi zvláštního ražení, což zřejmě platí dodnes. Kdo si chce ale nostalgicky zavzpomínat na staré časy - z důvodů nikoli poltických, ale proto, že býval o dvacet, o třicet, o čtyřicet let mladší - prosím: Haló noviny mu pro jeho vzpomínání poskytnou autentickou kulisu.

Nuže, o tom osudném setkání vládních mluvčích s místními občany na obecním úřadě v Míšově jsem se toho dozvěděl nejvíc právě - z Haló novin. Jejich reportáž byla sice emočně vypjatá, ale uvedla nejvíce podrobností a nejvíce výroků, které tam zazněly. Ve srovnání s jinými médii předvedly Haló noviny nejhustší popisné pokrytí události. Usuzuji tedy, že to tam proběhlo způsobem, k němuž má jejich reportáž nejblíže.

Podle Haló novin to byl pro vládní mluvčí propadák. A přítomní občané, kteří houfně postávali venku, protože se dovnitř nevešli, se od počátku chovali jako elektrizovaný dav. Ironické poznámky, úšklebky, osobní osočení, předem zhotovený transparent, zkrátka jednomyslné energické davové NE. Bezpečnostní situaci světa, která tvoří rámec celé věci, byť sporný, jako relevantní téma občané odmítli.

Náhodou pana Klvaňu osobně trochu znám z jisté redakční rady. Vnímám ho jako člověka, který je schopen odpovědně myslet a má smysl pro fair play. Haló noviny poznamenaly, že si přes všechny slovní útoky zachoval chladnou zdvořilost. Ale diskutovat s podrážděným davem nelze; tím méně s ním polemizovat. Myslím, že ani protestujícím pánům starostům nemá smysl namítat, že posouzení odbornosti a všestrannosti informace přísluší kompetentnějším institucím. - Dál už mě napadají samé starosti.

V Míšově padla kosa na kámen. Není to jen poněkud výraznější případ komunikačního selhání, jakých je náš veřejný život plný, počínaje střety našich politických bossů? Asi i v Míšově, Teslíně a jinde tráví lidé hodiny před televizorem. Není ta masivní medializace našeho bdělého času něčím, co nás zbavuje schopnost spolu rozmlouvat a dokonce i rozumně uvažovat?

A nakonec: Jaké procento našich občanů a jak často se ocitá v rozpoložení, kdy jim mluví z duše Haló noviny? Pro úvahy o dnešní politické váze KSČM to není skutečnost bezvýznamná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .