Vláda volí strojírenský výzkum

21. září 2004

Nový vicepremiér Martin Jahn už jasně řekl, že jeho hlavním cílem je podpořit vzdělanostní ekonomiku. To znamená propojit výzkum, především na univerzitách, s průmyslem. První krok učinil, když si nechal od vlády schválit výměnu poloviny z šestnácti členů Rady pro výzkum a vývoj. Právě ona bude, jak má v popisu práce, koordinovat další postup, který je tak významný pro tuzemskou ekonomiku.

Jakým směrem nás povede, o tom lze dedukovat už z nových jmen radních. Rada bude nepochybně víc reprezentativní, než byla dosud. Svědčí o tom jména ministra průmyslu Milana Urbana a jeho kolegyně z resortu školství Petry Buzkové. Nechybí ani Vratislav Kulhánek, předseda představenstva mladoboleslavské Škody, který sice svůj post opouští, přesto bývá považován za nejúspěšnějšího českého podnikatele. Spolu s ním v radě zasedne i rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm. Dalším jménem je předseda Rady vysokých škol František Ježek, který vybudoval úspěšnou fakultu aplikovaného výzkumu v Plzni. Novými jmény jsou také Jaroslav Doležal z pražské techniky a Karel Šperlink ze Svazu průmyslu a dopravy.

Tito lidé budou bezpochyby lépe reprezentovat a proto lépe prosadí své záměry. Jahnovu volbu je tedy možné pochválit.

Určitá pochybnost ovšem nastane, když se zhodnotí odborná skladba. Převažují lidé, kteří mají blízko především ke strojírenství. Očividné to je zvláště u Buzkové a Kulhánka, kteří veřejně prosazují podporu strojírenského výzkumu. Něco jiného ale nelze čekat ani od ministra Urbana, zástupce Svazu průmyslu, plzeňské univerzity či pražské techniky. Je ale jisté, že nejlepší cestou je podpora strojírenství? Nejrychleji se ze všech průmyslových odvětví rozvíjejí počítačové technologie a farmacie. Skoro to vypadá, že nechceme investovat do odvětví s největší mírou zisku, ale tradičně se držíme myšlenky, že nejlepší je vyrábět auta. Ale to je možná předčasná kritika, třeba nás vládní rada překvapí, že bude mít širší záběr, než nasvědčují jména jejích členů.

Skeptici přesto mají ještě jeden argument. Jedním z odvolaných členů rady je odcházející rektor brněnské Masarykovy univerzity a senátor Jiří Zlatuška. Jeho dosavadní kariéra je ukázková. Za jeho působení právě brněnská škola dokázala nejlépe reagovat na zájem mladých lidí o vzdělání a přijímá dnes více zájemců než Karlova univerzita. Zlatuška dokázal získat peníze od Evropské investiční banky na vybudování výzkumného centra u nemocnice v Brně-Bohunicích a konečně Zlatuška navrhl zákon, který by umožnil univerzitám bez omezení podnikat. Proč byl tento člověk nahrazen rektorem Karlovy univerzity Ivanem Wilhelmem, symbolem nehybnosti pražské univerzity, to je záhada. Nabízí se možná důvod, že právě Zlatuška předem kritizoval záměry propojit univerzity především se strojírenským průmyslem a přehlížet sektor služeb.

Tím se dostáváme k jádru problému. Rada se stává silným mocenským nástrojem, který může rozhodovat nejen o dalším rozvoji českého výzkumu a průmyslu, ale také o patnácti miliardách ročně. Peníze by měly jaksi být přiděleny dvěma zájemcům - výzkumníkům a průmyslu. Dosud je dostávali především výzkumníci a má pravdu Martin Jahn, když připomíná, že vědci je utráceli bez viditelného užitku. Bádali ve věcech, kterým málokdo rozumí, psali o tom články do vědeckých časopisů - proto je ale stát nepodporoval. Proto je lepší přidělovat peníze na vědu prostřednictvím průmyslu. Ať vědci zkoumají především to, co po nich budou chtít podnikatelé.

Je to správná úvaha a rada se na ní jistě shodne. Jenomže hrozí, že výzkumná politika půjde ode zdi ke zdi. Vědci s oblibou upozorňují, že všechny úspěšné aplikace posledních let nebyli schopni uskutečnit české, ale zahraniční firmy. Účinnou látku na AIDS a žloutenku vynalezl akademik Antonín Holý, léky z nich ale vyrobili Belgičané a Američané, kteří také inkasují desetimiliardové zisky. Licenci na výrobu anilinu z Moravských chemických závodů prodali Japoncům - samozřejmě za řádově nižší částku - maďarští majitelé této ostravské firmy. V této chvíli vyrábějí originální lék proti rakovině v chorvatském farmaceutickém podniku PLIVA a vycházejí přitom z objevů brněnských vědců.

Tyto informace nasvědčují, že ani průmyslníci nemusí vést vědu právě nejlepším směrem. Měli přece šance už dříve, ale nedokázali je využít. A pokud je chyba na jejich straně, nemá smysl likvidovat kvalitu v ústavech a na univerzitách.

V této souvislosti je odvolání Zlatušky varovným mementem. Vždy vystupoval jako otevřený obhájce zájmů akademické sféry. Tím, že byl odstraněn, tím se likviduje do určité míry i otevřená diskuse, jak se peníze na vědu budou nadále rozdělovat. Přitom pouze v otevřené spolupráci vědců a průmyslníků se může dojít k nějakému úspěchu.

Opět je to pouze spekulace. Třeba nově jmenovaní zástupci vysokých škol budou dostatečně silným partnerem sebevědomým průmyslníkům. Je ale lepší dříve pochybovat, než se později divit.

autor: Petr Holub
Spustit audio