Vláda špatně vysvětluje reformy

Když si to dají vládní představitelé dohromady, mohou odložit iluze, že jim občané věří, že navrhované reformy přihrají do kapes voličů více peněz. Přitom prezentace návrhu změny daňového systému byla vedena právě v tomto stylu. Tedy, že lidé stojí na prahu daňové revoluce, která zajistí nižší daňové sazby a tím i vyšší příjmy jak právnickým tak i fyzickým osobám. Stačilo pár výroků ekonomů v médiích, několik jednoduchých tabulek s propočty a obraz o daňovém zázraku se rozbil.

Přesto kabinet nebyl schopen pružně zareagovat a vysvětlit občanům, co je skutečným cílem jeho reformního snažení. Teoreticky by to mělo být zlepšení stavu veřejných financí, zastavení zadlužování země a postupné snižování schodku státního rozpočtu. Pokud se o to vláda skutečně snaží, pak buďto špatně načasovala jednotlivé kroky, nebo nezvládla komunikaci s veřejností. Drtivá většina diskusí se točí kolem daňové reformy. Přitom její dopad na veřejné finance bude mizivý. Do státní pokladny vládní návrh nepřinese desítky miliard navíc a rovněž ji o podobnou sumu neochudí.

Tudíž je velmi nešťastné udělat z daní hlavní téma polemiky o reformě. Její těžiště by mělo ležet na straně výdajů. A tady by mělo dojít k některým podstatným škrtům, které by mohly ušetřit miliardy. Řeč je o změnách v systému nemocenské, nebo přídavků na děti. Zároveň se ve vládním materiálu o reformách píše o dalších nutných škrtech ve výši desítek miliard korun. O jaké se konkrétně jedná, to už autoři dokumentu neupřesňují.

Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že vznik vládního návrhu reformních kroků byl více improvizací, než promyšlenou koncepcí. O jejím prezentování veřejnosti ani nemluvě. Nelze se pak divit tomu, že se občané v reformách nedokáží orientovat a že z jednotlivých opatření mají spíše obavy. O tom, že jsou poněkud předčasné, svědčí i fakt, že vláda nemá zaručeno, že své plány prosadí ve sněmovně. Jak ukázala realita, kabinet se nejenom nepokusil dopředu dohodnout na zásadních změnách s opozicí, ale nemá zajištěnu ani bezvýhradnou podporu ve vládním táboře. Což je další chyba, která může vládě v očích voličů ublížit. Na veřejnost totiž může působit jako neakceschopný celek, který zbytečnými půtkami ztrácí drahocenný čas a posiluje nejistou budoucnost.

Zároveň značná část voličů dala ve volbách najevo, že se nebrání změnám. Když jim je vláda srozumitelně nenabízí, začínají se od ní odklánět. Důkazem může být nízká popularita kabinetu v průzkumech veřejného mínění, anebo pokles volebních preferencí nejsilnější koaliční strany ODS. Ta jakoby neměla důkladně promyšleny jednotlivé reformní kroky a jejich alternativy. Občanští demokraté totiž museli dopředu počítat s tím, že těžko sestaví jednobarevný kabinet a že tudíž budou muset jít cestou koaličních kompromisů. Realita ukazuje, že ekonomický program nechali na Vlastimilu Tlustém a po jeho rozkolu s Mirkem Topolánkem najednou bezradně přešlapují na místě a nevědí, jak se k reformě postavit. Jinak by totiž ležely na stole takové návrhy, pro které by bez problémů mohli zvednout ruku všichni koaliční poslanci. Zároveň by veřejnosti byly reformní kroky podány tak, že by je pochopila a alespoň příznivci koalice by je podpořili. V neposlední řadě by vláda více důrazu kladla na škrty výdajů a ne na hrátky kolem daní. Stačilo by jenom nahlédnout do průzkumů veřejného mínění a zjistit, že občané jsou nejvíce nakloněni právě změnám, které se týkají zpřísnění vyplácení sociálních dávek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .