Vláda prohrála v boji s byrokracií

Pokud se nechají stranou učitelé, vojáci a policisté, rostou výdaje na státní úředníky o šest procent, tedy stejně jako v roce 2006. Tehdy sestavovala rozpočet sociální demokracie, která byla kritizována za to, že počty státních úředníků neúnosně rozšiřuje, a bylo přitom právě před volbami, kdy se na nějaké vyšší rozpočtové výdaje nehledí.

V předchozích dvou letech, tedy 2004 a 2005, se mzdové výdaje úředníků zvyšovaly ještě pomaleji.

Je to očividná porážka vlády, která například slibovala, že výdaje na mzdy úředníků zvýší jen o procento a půl. To ovšem nebyly jediné sliby. Současný premiér Mirek Topolánek dokonce v roce 2006 využil boje s byrokracií za hlavní volební téma, když sliboval malý a efektivní stát. Antibyrokratické tažení se dostalo i do koaliční smlouvy a vládního programového prohlášení. V dokumentech stojí, že se dokončí proces, kdy pravomoci přecházejí ze státu na kraje a obce. Na státní úrovni se zkontroluje, jestli nejsou některá úřednická místa zbytečná a jestli nejsou zbytečné celé úřady. Ty pak budou bez milosti zrušeny.

Postavení úředníků upraví služební zákon, který posílí jejich profesionální rozvoj a bezpečí proti politickým změnám. Vzniknou obecné předpisy, jak probíhá státní agenda, vznikne jednotný systém pro evidenci a kontrolu veřejných výdajů.

Nic z toho se nestalo, s výjimkou skromného nakročení v oblasti elektronizace státní správy. Občané mohou žádat na některých matričních úřadech výpisy potřebných dokumentů, například z trestního rejstříku. Byrokratická agenda se tím ale nezmenšuje. Naopak se zjistilo, že je třeba úředníků víc. Především na ministerstvu kultury, školství, místního rozvoje a průmyslu, a také na Úřadu vlády. Úřednické výdaje se tam zvyšují o desítky procent. Příčinou je očekávané předsednictví v Evropské unii a čerpání peněz z evropských fondů.

Mnozí ministři mají také zájem na rozšiřování státní agendy. Nejvíc v tomto směru dosáhl ministr zdravotnictví Julínek, jehož úřad převzal značnou část rozhodování o systému a především, podřídil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu vládě. Plánuje zřídit nový úřad pro kontrolu pojišťoven.

Méně byl úspěšný ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který zatím jen mluví o tom, že vznikne sociální superúřad, který bude nejen vyřizovat dávky a starat se o potřebné, ale ještě bude s nezaměstnanými hledat práci. Plán je zpochybněn zvláště tím, že městské úřady vyřizují agendu nezaměstnaných lépe, než se čekalo.

Posílit pravomoci státních úředníků by chtěl ministr dopravy Aleš Řebíček, který jim chce umožnit, aby stavěli dálnice na nevyvlastněných pozemcích.

Když se to shrne, tak je vidět, že úředníci udržují své pozice, zvyšuje se jejich počet i jejich pravomoc, ovšem nezvyšuje se veřejná kontrola nad jejich prací. Potvrzují se tím pouze staré pravdy, které reprezentuje státní tajemník sir Humphrey ze seriálu Jistě, pane ministře, anebo teorie amerického ekonoma Williama Niskanena.

Niskanen publikoval studie o tom, že hlavním zájmem úřednictva je rozšiřovat svůj vliv a rozpočet, sir Humphrey je ilustrací, jak se to obvykle dělá. Ovšem ani Niskanenova teorie nevylučuje, že státní úředníci mohou být výkonní. Z takového pohledu je možné hodnotit fungování Topolánkovy vlády úplně jinak.

Například je jisté, že právě schopní úředníci zajišťují elementární chod státu a také připravují reformy tak, aby bez problémů fungovaly. Příkladem je batoh reformy veřejných financí i chystaná reforma penzí. Obě vznikly podle politického zadání, sepsali je však dlouholetí zaměstnanci ministerstev.

Úspěchem nepolitického úřednictva je také výsledek rozpočtu na rok 2007, který má historicky nejnižší rozpočtový schodek. Rozpočet připravovali úředníci bez dohledu politiků, kteří měli v kritické době plné ruce práce s povolební krizí. Stojí za poznámku, že ve chvíli, kdy byli ponecháni bez dozoru, si úředníci mzdy zvýšili o sedm procent, tedy jen o procento víc, než se zvyšovaly pod vládami, které se rozhodly s byrokracií bojovat.

Našlo by se jistě víc příkladů dobré práce státního úřednictva. Bohužel Niskanenův zákon platí a poukazuje na slabé stránky, které jsou k vidění i u nás: úředníci mohou být schopní, obvykle však nabízejí víc služeb, než je potřeba. A nejvíc roste nabídka jejich práce tam, kde po ní není poptávka.

Svědčí o tom již zmíněný přehled, jak rostou náklady na mzdy úředníků jednotlivých ministerstev. Největší nárůst je u těch, které loni nejvíc zklamaly, jako resorty školství a místního rozvoje.

Možná se tedy vláda k boji s přebujelou byrokracií rozhoupe. Jenže dva roky už jsou ztraceny, ten třetí sice ještě nabízí jistou šanci, že se něco mění, ale ten čtvrtý už bude zase volební.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .