Vláda připouští problém Romů, řešení se vyhýbá

Naštěstí takový povzdech neplatí úplně, ve středu jakoby si i ministři uvědomili, že je třeba něco dělat. Nakonec do nesnesitelných poměrů se propadají konkrétní lidé.

Přelomem může být zpráva, kterou vládě předložil ministr vnitra Stanislav Gross. Na dvě stě padesáti stranách popisuje důsledky, jaké má migrace Romů ze Slovenska. Podle sociologických odhadů a hlášení z terénu jich v Česku dnes žije deset až patnáct tisíc a jejich poměry nejsou dobré. Tím, jak přicházejí a hledají útočiště u svých českých příbuzných, zhoršují také jejich životní podmínky. V Česku je Romů okolo dvou set tisíc, hlavní editor vládní zprávy Roman Krištof přitom odhaduje, že v chudobě z nich žije polovina. Ve zprávě je možné se dočíst, odkud a kam slovenští Romové utíkají.

Zaznamenány jsou případy, kdy se emigrací chtějí zbavit lichvářů. Rozhodující příčinou je ale snaha slovenské vlády omezit sociální podporu těm, kdo nepracují a regulérní práci se také nesnaží hledat. Takové opatření postihuje romské rodiny, které se ocitly za okrajem běžného společenského života. Přitom těch nejchudších přibývá, jak svědčí fakt, že jen v posledních deseti letech vzniklo padesát nových romských osad a městských ghett.

Lidé v nesnesitelných poměrech a bez legálního příjmu nemají co ztratit a hledají každou možnost bydlení, anebo výdělku. Zpráva upozorňuje, že také v Česku zůstávají za okrajem společnosti. Děti nechodí do školy, ženy se živí prostitucí a muži prodejem drog. K tomu dochází především v severozápadních Čechách, kam také většina romské migrace míří. Právě z měst, ve kterých hledají útočiště slovenští Romové, přicházejí zprávy o dětské prostituci. Vážnost situace podtrhuje, že ministr vnitra Gross, který dosud dětskou prostituci v Česku rezolutně popíral, připouští ve zprávě o romské migraci, že přece jen může existovat.

Už jenom podrobná zpráva o situaci v romské komunitě je důležitou událostí. Nelze ji přehlédnout a její kvalitu ocenil premiér Vladimír Špidla. Každého politika se svědomím proto nutí něco dělat. Lidem, kteří jsou v takové tísni, jako slovenští Romové a mnozí jejich příbuzní z Čech a Moravy, je třeba nějak pomoci.

Pochopil to i Stanislav Gross a doporučil, aby vláda stanovila priority, jak romskou otázku řešit. K tomu by měla najít i nutné peníze. Zároveň je třeba důkladně zmapovat situaci všech českých Romů a spolu s obcemi navrhnout lokální plány pro jejich integraci v místech, kde se nedaří.

Z logiky věci k tomu patří ještě daleko radikálnější zásah. Pokud by Češi skutečně chtěli sociální situaci v romských ghettech vyřešit, otevřou tím pouze prostor k další migraci nejchudších ze Slovenska - to konstatuje i zpráva ministerstva vnitra. S nadsázkou řečeno, snaha pomoci jen v Česku je zbytečným úsilím tonoucího v bažině, který se tím jen propadá hlouběji. Česká republika má proto zájem vyřešit problémy slovenských Romů. Jedinou možností přitom je cesta rozvojové pomoci - protože slovenská vláda si s osadami v košickém regionu očividně neví rady.

Z tak radikálních opatření ale má Špidlův kabinet očividně obavy. Proto také Grossovy návrhy neschválil a omezil se pouze na plány, jak zabránit slovenským Romům v migraci do Česka. Romskou otázku chce řešit, místopředseda Petr Mareš by ale měl pouze vyhodnotit probíhající projekty. Tento postoj má stále dost blízko k rezignaci tonoucího. Zabránit slovenským Romům při útěku do Čech je v praxi nemožné - pokud ovšem nechceme natáhnout na slovenské hranici dráty.

Do příštích měsíců se přesto nabízejí dvě možnosti k řešení problému. Vicepremiér Petr Mareš může přemluvit svého slovenského kolegu Pála Csákyho, aby obě země hledaly společné řešení. Anebo lze spoléhat na Stanislava Grosse. Vláda mu dala možnost koordinovat řešení romské otázky také v ostatních resortech. Nemá sice předem podporu vlády, přesto může hledat cestu, jak prosadit skutečně velké projekty na pomoc Romům.

Závěr není příliš povzbudivý. Aktivnímu postupu ve věci Romů se vláda spíše vyhýbá. Dala pouze prostor k iniciativě jednotlivých úředníků. Veřejnost by měla pozorně sledovat a případně ocenit, když dokážou najít pevnou půdu.