Vláda o rozpočtu

Rozpočtovým cílem byl schodek, který nepřekročí hranici 4,6 procenta HDP. Při optimistickém výhledu, že rozpočtové příjmy budou činit přes 884 miliardy, se ministr financí dopočítal k akceptovatelnému dluhu 74,4 miliardy korun a výdaje tedy mohou činit téměř 959 miliard. Spíše než samotná tato částka je ovšem důležité, jak hospodárně bude použita. Kritériem hospodárnosti není ani tak výše deficitu jako schopnost státu užít veřejných prostředků ku prospěchu občanů. Tato schopnost je přitom trvale předmětem pochybností.

Přidělování státních zakázek je provázeno korupcí, kterou lidé považují za vůbec největší problém ze všech, které máme. Nepochybně je to i tím, že neubývá případů zmanipulovaných výběrových řízení, kdy vinou politiků a státních úředníků plynou státní peníze do soukromých kapes. Paradoxně je pravděpodobné, že by politici více dbali na hospodárné rozhodování podřízených úředníků, kdyby peněz měli k dispozici méně. Odhaduje-li protikorupční organizace Transparency International, že neprůhledné státní zakázky loni připravily české občany o nejméně dvaatřicet miliard korun, znamená to, že o tuto částku bychom mohli ročně zaplatit méně na daních, aniž by nám stát poskytl menší komfort. Anebo by mohl být plánovaný deficit téměř o polovinu nižší. Způsob, jakým se u nás nakládá s rozpočtovými výdaji, činí diskusi o rozpočtu hodně akademickou.