Vinařství za Karla IV. bylo sice v rozkvětu, ale odrůdy vlastně neznáme, říká historik

„Podmínky nebyly zlé, zejména podzimy byly dostatečně slunné, aby vína dozrála,“ uvedl v Magazínu Leonardo odborník na vrcholný středověk historik Libor Jan.

Podstatné ale je, že se vinná réva pěstovala na mnohem rozsáhlejším území než dnes. „Na Moravě vinice dosahovaly až k Olomouci, a víno se pěstovalo i ve Slezsku.“

„V Čechách to byla mnohem větší plocha než dnes. Především v Polabí, centry vinařství byly Litoměřicko, Mělnicko, okolí Kutné hory a především okolí Prahy, kde pozůstatky vidíme dodnes,“ připomíná historik.

Jaké odrůdy vína se tehdy na našem území pěstovaly? O těch se dozvídáme až o století později.

„Z roku 1479 víme, že nějaký brněnský měšťan má jinému měšťanovi poslat 200 sazenic vína, a přímo se hovoří o rýnském vínu.“

Podle Jana se zřejmě jednalo o ryzlink rýnský. „Také šlo o víno, kterému se ve středověku říkalo muškatel, což by s největší pravděpodobností mohlo být veltlínské zelené.“

U červených odrůd už tak přesné informace nemáme. „Pokud určitou pravděpodobnost přiznáme tomu,že pinot noir byl dovezen odněkud z Burgundska, tak je to to jediné, co víme.“

Nejasné stopy jsou i ty z pozdější doby, které bychom mohli na středověk vztáhnout, dodal historik.

„Tedy co se v Čechách pěstovalo z hlediska odrůdového, to vlastně nevíme. Mnohem lépe ale víme, co se k nám a odkud vozilo,“ konstatoval Libor Jan.