Víc než čestný doktorát

26. září 2008

Existují v Polsku dvě města, která vyznamenala v nedávné době klíčové německé politiky, respektive jejich univerzity jim udělily titul doktor honoris causa.

Jde o Gdaňsk, jehož univerzita v roce 1993 poctila titulem čestného doktora německého spolkového prezidenta, Richarda von Weizsäckera a tento týden technická univerzita ve Vratislavi kancléřku Angelu Merkelovou.

Na zmíněnou skutečnost upozornil během vratislavského obřadu bývalý polský ministr zahraničí, v současné době zmocněnec polské vlády pro mezinárodní dialog Władysław Bartoszewski. Připomněl, že obě města sdílejí podobný osud. V obou se ještě na konci druhé světové války většinou nacházeli Němci, obě na samém jejím sklonku byla bezmála srovnána se zemí a obě z prachu a popela pozvedli Poláci. Podle Bartoszewskiho je proto symptomatické, že právě tato dvě polská města uctila dva významné německé politiky. Vyjadřuje to i radikální proměnu polsko německých vztahů, které jsou v historii vzájemného stýkání a potýkání nejlepšími vůbec.

Nepřímo tak odpověděl i na otázku, proč se takové slávy neúčastní polský premiér Donald Tusk a proč dal přednost zasedání vlády ve Varšavě nad návrhem státního rozpočtu na příští rok. Jiný bývalý ministr zahraničí, představitel polské levice Dariusz Rosati nepřítomnost polského premiéra považuje naopak za chybu. Podle jeho názoru, když do Polska přijíždí představitel největšího spojence Polska v rámci Evropské unie, pak si zaslouží, aby jej doprovázel, když ne premiér, alespoň některý z vicepremiérů. S ním nesouhlasí Beata Ociepki, vedoucí Institutu mezinárodních vztahů na vratislavské univerzitě. Sdílí postoj Bartoszewskiho. Není přece potřeba, zaskočí-li kancléřka Merkelová do Vratislavy na pouhé čtyři hodiny převzít čestný doktorát, aby před vraty technické univerzity stepoval polský premiér.

Je vidět, že se mnoho změnilo za poslední rok, kdy ve Varšavě vládne liberální kabinet premiéra Donalda Tuska. Poláci přitom mají nepochybně ještě v paměti trucování předchozího premiéra, Jarosława Kaczynského, a to v době německého předsednictví v Unii. Tehdy, když se v Berlíně Jarosław vzpouzel během jednání nad berlínskou deklarací o pozdější lisabonské smlouvě, utřela ho kancléřka nediplomatickými slovy: Jestliže to nejde s vámi, bude to muset jít bez vás. A byl klid.

Mezitím strana Právo a spravedlnost prohrála volby vysoce na body a Jarosław Kaczynski se vrátil k mamince, se kterou sdílí co by svobodný mládenec společnou domácnost. Na politické scéně zůstal jen jeho bratr Lech v roli prezidenta. V duchu společné bratrské politiky trucuje v současné chvíli nad Lisabonskou smlouvou, schválenou již polským Sejmem. Ale do času. Zkušenost, kterou Poláci učinili v souvislosti s gruzínsko ruským konfliktem a s bezzubostí stávající Evropské unie, i jeho snad přesvědčí, že naplnění Lisabonské smlouvy je nutnou, a přitom nedostatečnou podmínkou, mají-li mít evropské státy ve světě nějaký významnější hlas.

Ostatně vedení vratislavské technické univerzity rozhodlo o udělení čestného doktorátu kancléřce Merkelové už před dvěma léty, v době, kdy v Polsku vládl tandem jednovaječných dvojčat bratrů Kaczynských. Dalo tehdy tak najevo, že jeden, ani dva Kaczynští nemají sílu na to, aby otrávili stávající vzájemné vztahy. Nebyly to jen politické motivy, které rozhodovaly o udělení čestného doktorátu, ale i motivy vědecké. Angela Merkelová jako vědec a fyzička není v polském vědeckém světě neznámým pojmem.

Sympatie mezi oběma národy není jednosměrná, ale vzájemná. Alespoň podle slov kancléřky Angely Merkelové. Podle ní Němci hodně vděčí polskému hnutí Solidarita. Bez jeho vzniku by nedošlo k mírové revoluci, ani ke sjednocení Německa. "Chceme, aby nás s Polskem pojily stejné vztahy, jako nás pojí s Francií," uvedla. Smysl takové vztahy budou mít jedině tehdy, jestliže povedou k budování silné Evropy. "Události v Gruzii nás o tom přesvědčily," řekla nakonec, "Evropa musí mluvit jedním hlasem."

To byl vzkaz do varšavského Belvederu, sídla polského prezidenta. Chcete-li, i do pražské Strakovky, která to dnes kdekomu oslazuje. A na Pražský hrad.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: ern
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.