Veronika Lefrancois: Italský Sever proti Jihu

22. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Červená koronavirová zóna v Itálii

První vlna covidové pandemie zanechala na Itálii nemalé šrámy. Mnozí doufali, že tu druhou se podaří zvládnout lépe díky novým zkušenostem a poměrně přísným restrikčním opatřením.

Bohužel koronavirus se teď na Apeninském poloostrově šíří téměř stejnou rychlostí jako na jaře a počet nakažených nedávno přesáhl symbolickou hranici jednoho milionu. Italská vláda se prozatím brání představě uzavřít celé území státu bez rozdílu, jako tomu bylo během první ničivé vlny. Je si dobře vědoma ekonomických následků takového rozhodnutí.

Čtěte také

Proto se začátkem listopadu uchýlila k řešení vyzkoušenému v některých sousedních státech, tedy rozdělení země na tři barevné zóny podle závažnosti krize. Přísnost restrikcí by tak měla být úměrná stávající situaci v dané oblasti.

Tříbarevné rozdělení má své opodstatnění. V první fázi krize byly totiž jižní oblasti Itálie pandemií zasaženy mnohem méně než ty severní. Proto jejich obyvatelům přišlo nespravedlivé, že se museli uzavřít do stejně přísné karantény jako celý zbytek země.

Nicméně nová strategie vyvolala v zemi polemiku. Mezi dvaceti italskými regiony už za normálních okolností panuje určitá rivalita. Po očku se vzájemně sledují, aby se ujistily, jestli některý z nich nezískává více výhod nebo finančních úlev od vlády. Teď, když je každý region zařazen do jiné kategorie, se s pochybnostmi, námitkami a kritikami roztrhl pytel.

Chudý italský jih

Jak je možné, že bylo ještě začátkem týdne Toskánsko žluté, tedy nejméně rizikové, ve středu se ocitlo v oranžové zóně, aby v neděli upadlo do červené, tedy do té nejkritičtější? Proč je neapolská oblast Kampánie zničehonic celá červená, když například Benátsko zůstává žluté, ačkoliv má více případů nákazy?

Čtěte také

Na první pohled to vypadá jako typicky italský chaos. Ve skutečnosti posuzování situace v regionech spočívá na poměrně komplexním systému, který bere v úvahu celkem 21 různých kritérií.

Nejde jen o počty nakažených, ale například také o jejich procento ve srovnání s množstvím testovaných a o rychlost, se kterou testovaní obdrží výsledky. Jedním z nejdůležitějších měřítek je také míra obsazení lůžek v intenzivní péči. A právě tady je třeba hledat důvody, proč se regiony třeba i s menším množstvím nakažených dostaly do červené zóny.

Na rozdíl od první vlny se v druhé fázi virus rozšířil v podstatě na celé území. A i když situace v severní Lombardii je znovu velmi kritická, v těchto dnech s koronavirem zoufale bojují i jižní regiony, jako je Sicílie, špička italské boty Kalábrie a také Kampánie, tedy oblast kolem Neapole. A v tom je právě zásadní problém.

Čtěte také

Tyto chudé jižní části země jsou na boj proti nákaze neskonale méně vybaveny než průmyslový sever – jeho zdravotní infrastruktury patří k nejlepším v Evropě. Na jihu se naopak nedostává lůžek v nemocnicích, pacienti v Neapoli jsou ošetřováni ve svých autech parkujících před nemocnicí, protože dovnitř se nedostanou. Před několika dny zemřel v jedné neapolské nemocnici pacient s covidem na podlaze v umývárně a to vyvolalo vlnu pobouření.

Italský jih se potýká také s nedostatkem personálu, protože lékaři i zdravotní sestry mají tendenci odcházet za prací na sever, kde si lépe vydělají.

Není vyloučeno, že se v červené zóně nakonec ocitne celá země. Tak po tom alespoň volá italská federace lékařů, která se obává, že zhroucení celého zdravotního systému se nebezpečně blíží.

Autorka je publicistka

autor: Veronika Lefrancois
Spustit audio