Veronika Lefrancois: Itálie zase mění politické klima

Strana Bratři Itálie má kořeny v neofašistické politice, její členové vyvolali v minulosti několikrát polemiku, když užívali nechvalně známý fašistický pozdrav, a strana má dodnes ve znaku tříbarevný plamen, který symbolizoval především Italské sociální hnutí založené po válce bývalými fašisty. Sama Meloniová se ostře vyjadřuje proti homosexuálním svazkům a proti ilegálním migrantům.

Čtěte také

Luboš Palata: Nová italská premiérka Meloniová je víc přítelkyní Fialy než Putina

Přes to všechno se místní média nadcházející vládu neodvažují nazvat extrémně pravicovou. Ačkoliv se Bratři Itálie ideologicky velmi blíží, například francouzskému Národnímu sdružení Marine Le Penové, v Itálii dávají novináři přednost označení středopravicová strana. Výraz extrémní pravice zřejmě příliš evokuje fašistickou minulost země.

Meloniová si svůj volební úspěch dobře připravila. Na rozdíl od ostatních pravicových stran se strategicky nepřipojila k předchozí vládě Maria Draghiho a zůstala jako jediná v opozici. Díky tomu její jméno není spojeno s žádným z neúspěchů Itálie poslední doby – rekordní nezaměstnaností mezi mladými lidmi, únikem mozků ze země, demografickými problémy a stagnující ekonomikou.

Něco nového a nevyzkoušeného

Mnoho voličů se letos k urnám nedostavilo. Jejich počet byl téměř o deset procent nižší než v předešlých volbách. A jestliže tentokrát zvítězili Bratři Itálie, je to mimo jiné dáno i všeobecným rozčarováním, z dosavadní italské politiky.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Italové opět k předčasným volbám

Mnoho voličů má pocit, že Itálie už bez valného výsledku vyzkoušela snad všechny politické ideologie z levice i z pravice, včetně anti-establishmentového hnutí Pěti hvězd. Od druhé světové války se v zemi vystřídalo téměř 70 různých vlád, které se většinou vyznačovaly velkou nestabilitou. Bratrům Itálie se podařilo představit se veřejnosti jako něco nového a nevyzkoušeného.

Mnozí mají za to, že je třeba dát šanci poměrně mladé a dynamické vůdkyní, která slibuje, že dá lidem důvod, aby byli znovu hrdí na to, že jsou Italové. Jak toho hodlá dosáhnout, to zatím není jasné. Meloniová přitom připravuje koalici se dvěma muži, kteří dnes evidentně neuspokojují veřejné mínění. Šéf Ligy Matteo Salvini a bývalý premiér Silvio Berlusconi zaznamenali ve volbách značný úbytek hlasů. Velká část jejich voličů se teď přiklonila ke straně Bratři Itálie.

Vítězství italské krajní pravice vyvolalo zcela samozřejmě radost v evropských konzervativních kruzích. Představitelé Maďarska a Polska, podobně jako Marine Le Penová z Francie byli mezi prvními, kteří Meloniové blahopřáli. Zbytek Evropy je o dost zdrženlivější. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na adresu Itálie například uvedla, že Evropa má prostředky, jak postupovat v případě nedodržování principů demokracie.

Čtěte také

Meloniová uspěla, protože je na rozdíl od Berlusconiho a Salviniho konzistentní, vysvětluje italský novinář Pieralli

Nicméně spolupráce Evropské unie s budoucí italskou vládou je v zájmu obou stran. Meloniová se už nyní musela zavázat k plnění reformního plánu schváleného Evropskou komisí, který s sebou přináší balíček dvou set miliard eur z fondů na obnovu po pandemii.

Odklon od tohoto plánu by přísun peněz přerušil. Na druhou stranu Unie má v Meloniové oporu v otázce protiruských sankcí a vojenské pomoci Ukrajině. Pokud by proti ní zaujala příliš tvrdé stanovisko, mohlo by to vést k posunu v zahraniční politice Itálie a to si momentálně přeje asi málokdo.

Autorka je publicistka