Veronika Lefrancois: Itálie si připomněla výročí Boloňského masakru, celá pravda možná dosud nevyšla najevo

Ručičky na hodinách na hlavním železničním nádraží v Bologni ukazovaly přesně 10 hodin 25 minut 2. srpna 1980, když obrovský výbuch roztrhl nádražní čekárnu. Časovaná bomba, tvořená 23 kily trhaviny, zničila velkou část budovy a zasáhla i vlak stojící na prvním nástupišti.

Čtěte také

Matěj Schneider: Atentát na Solejmáního vás nutí volit mezi dvěma zly. Vy si ale vybírat nemusíte

V sutinách zahynulo 85 osob a více než 200 jich bylo zraněno. Hodiny, které se v tu chvíli zastavily, se staly symbolem této tragické události a dodnes ukazují 10 hodin 25 minut.

Uprostřed politického chaosu, který v té době panoval v celé Itálii, byla z atentátu zpočátku obviněna ultralevicová teroristická organizace Červené brigády. Záhy se však ukázalo, že za explozi je zodpovědná militantní neofašistická organizace s názvem Ozbrojené revoluční skupiny.

Případ neuzavřen

Nicméně, i když její členové byli za atentát odsouzeni na doživotí, dodnes prohlašují, že jsou nevinní. Ještě po více než 40 letech vyšetřování nebylo zcela uzavřeno a čas od času se v médiích objeví zprávy o nových odsouzeních. To přispívá k všeobecnému přesvědčení, že celá pravda nevyšla najevo a že hlavní viníci dosud nebyli potrestáni.

Momentálně v Bologni probíhá snad už poslední proces zaměřený na roli, kterou v celé události hrál Licio Gelli, šéf tajné organizace Propaganda Due, zkráceně P2. Tato pseudozednářská lóže byla svého času hotovým státem ve státě a sdružovala politiky, vojenské hodnostáře, příslušníky tajných služeb, bankéře i novináře. Stála za řadou kriminálních afér v Itálii a s největší pravděpodobností i za atentátem v Bologni.

Stále živé téma

Význam odhalení všech skutečností spojených s Boloňským masakrem zdůraznil tento týden italský prezident Sergio Matarella u příležitosti 41. výročí tragédie. To byl i důvod, proč zároveň premiér Mario Draghi podepsal směrnici, která umožňuje přístup k veškerým dokumentům spojeným s jinou tajnou organizací, zvanou Gladio. Jedná se o italskou pobočku tajné sítě rozvětvené během studené války v evropských zemích, která pod záštitou CIA ze zákulisí řídila podvratné aktivity. Jejich cílem bylo zabránit vzestupu komunismu na Západě.

A protože Itálie měla nejsilnější komunistickou stranu v Evropě mimo sovětský blok, organizace Gladio používala, podle všeho, takzvanou strategii napětí, aby se komunisté nedostali k moci. Období mezi koncem šedesátých a polovinou osmdesátých let tak bylo poznamenáno dlouhou sérií politických atentátů, vedených jak extrémní pravicí, tak levicí.

Boloňský masakr byl jejich vyvrcholením. Tato událost natolik šokovala italskou veřejnost, že se celá společnost tehdy znechuceně vzepřela černému i rudému teroru, který po více než dvacet let děsil zemi. Atentát na boloňském nádraží v podstatě završil toto nestabilní období takzvaných olověných let.

Autorka je publicistka